Mírná zima láká opeřence k hnízdění, stěhovaví ptáci odkládají odlet do tepla

Aktuální počasí připomíná spíše předjaří než proslulou zimní pohádku z obrázků Josefa Lady. I příroda na počasí reaguje nezvykle. Podle ornitologů někteří stěhovaví ptáci neodlétli, jiní opeřenci zpívají jako na jaře nebo se dokonce pokoušejí hnízdit. Zároveň ale přilétli zimní hosté ze severu Evropy.

V době vánočních svátků ornitologové často vyrážejí do terénu. "Při procházkách přírodou, zvláště když vysvitne slunce, si můžeme všimnout, že se ptáci víc ozývají, například sýkory zpívají, jakoby již bylo jaro," říká Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické. Ve městech může některé druhy, například kosy, teplé počasí vyprovokovat i ke skutečnému hnízdění. Jenže podle ornitologů pozdější ochlazení podobné pokusy, až na úplné výjimky, zhatí.

Díky vyšším teplotám a hlavně snadnému přístupu k potravě, protože povrch země není zapadaný sněhem, od nás neodlétli někteří tažní ptáci. Na holých polích tak mohou milovníci přírody stále pozorovat i stohlavá hejna špačků nebo čejky sbírající potravu. "Tyto ptáky ale zhoršení počasí určitě nakonec k migraci přiměje, byť nepoletí daleko. Zimují totiž v jižní Evropě, třeba ve Francii vzdálené jen několik set kilometrů," vysvětluje Vermouzek. Právě proto se k nám také vracejí na jaře mezi prvními, většinou již v únoru. Podle ornitologů někdy není jednoduché rozeznat, zda jde ještě o ptáky, kteří ještě neodletěli, nebo již o první jarní navrátilce.

Naopak je to u čápů, kteří i v letošní zimě zůstali na několika místech v České republice. Kromě zimoviště v Blatné se druhým rokem přes zimu zdržuje čáp u Ivanovic na Hané nebo na Nymbursku u obcí s poetickými názvy Choťánky a Vrčení. "Míst, kde lze vidět čápa na přelomu prosince a ledna je ale více," dodává Vermouzek. Podle něj si ale pozorovatelé musí dát pozor na záměnu s volavkou bílou, kterých je mnohonásobně víc. Základním rozlišovacím znakem čápů je červený zobák. Volavky se navíc často objevují v hejnech, zatímco "zimní" čápi maximálně ve dvojicích.

Zajímavé je, že na výskytu zimních hostů ze severu se teplá zima nijak zásadně neprojevila. Jak dokládají pozorování, kromě obvyklých zimních kachen - kaholek, morčáků, hoholů nebo turpanů - jsou k vidění i mnohem vzácnější druhy, za kterými pozorovatelé neváhají jet i několik set kilometrů.

Na jihomoravské Pálavě lze potkat pěvušku podhorní, v západních Čechách jiný horský druh, zedníčka skalního, jehož let a červená křídla připomínají motýla, a na německé straně Krušných hor se dokonce objevila sovice krahujová, která podle ornitologů do střední Evropy zalétá z hnízdišť na dalekém severu opravdu velice zřídka. Přičteme-li kalousy a pustovky na tradičních nocovištích nebo kajky mořské či bernešky na nezamrzlých vodních plochách, můžeme říci, že pozorovatelé ptáků mají doslova žně.

"Potěšující je, že ptáci stále víc lidí nejen zajímají, ale příspěvek na jejich ochranu se stává pravidlem a často i narozeninovým nebo vánočním dárkem. V čím dál méně fungující státní ochraně přírody tak nabývají na významu projekty nevládních organizací, jako je třeba první ptačí park Josefovské louky," uzavírá úvahu nad právě končícím rokem Zdeněk Vermouzek.

---

reklama

---