Proč luňáci v Evropě stále hynou

Foto | Tomáš Belka / ČSO

Telemetrická data umožňují vědcům popsat skutečný rozsah hrozeb způsobených člověkem – od nelegálních otrav a odstřelů přes střety s auty a vlaky až po kolize s větrnými turbínami či úrazy na elektrických vedeních. Cílem projektu je tato rizika přesně identifikovat a realizovat konkrétní opatření, která povedou k výraznému snížení počtu úhynů způsobených lidskou činností.

Od roku 2021 navíc projekt koordinuje také rozsáhlé zimní sčítání luňáků na více než 260 lokalitách v 18 evropských zemích. Díky tomu lze sledovat, zda početnost tohoto dravce v Evropě roste, nebo naopak klesá.

Rozšíření a proměny populace luňáků červených

Až 95 % celosvětové populace luňáků červených hnízdí ve státech Evropské unie. Největší koncentrace těchto dravců se nachází v Německu, kde každoročně hnízdí zhruba 14–16 tisíc párů. Silné populace přežívají také ve Spojeném království, Švédsku, Francii, Švýcarsku a Španělsku – právě v těchto šesti zemích je dnes soustředěna drtivá většina světové populace luňáka červeného. Zimovat pak luňáci míří především do západní části Evropy.

Luňáci červení mají typickou siluetu se široce rozevřeným ocasem.

Foto | Franz Josef Kovacs / ČSO

V letech 1990–2000 klesla evropská populace luňáků červených téměř o pětinu. Hlavními viníky byly přímé pronásledování, otravy rodenticidy a výrazné změny ve využívání krajiny. V posledních letech se však trend začíná obracet. Díky cíleným ochranářským opatřením početnost luňáků v mnoha zemích opět roste a částečně vyvažuje úbytek v jižní Evropě, kde zůstávají největší hrozbou především úmyslné i neúmyslné otravy. Přesto je současná evropská populace stále zhruba o 16 % nižší než na konci 80. let.

Ačkoli je druh dnes na červeném seznamu veden jako „málo dotčený“, rozhodně to neznamená, že má vyhráno. Otravy, odstřely i lokální propady početnosti nadále představují závažný problém, který vyžaduje nepřetržitou pozornost i aktivní ochranu.

Telemetrie odhaluje osudy luňáků

V rámci projektu LIFE EUROKITE monitorují ornitologové pohyb dravců za pomoci telemetrického zařízení – miniaturní GPS-GSM vysílačky se solárním napájením, která se připevní ptákům (nejčastěji ještě mláďatům na hnízdě) na záda, a která vysílá neustálý signál, díky čemuž mohou ornitologové sledovat pohyb jedinců v reálném čase. Koordinátoři projektu kontrolují data z GPS vysílačů několikrát týdně (někdy i třikrát denně) prostřednictvím speciálních online platforem.

Sledují nejen to, kde se pták právě nachází, ale také řadu dalších údajů, například jak se mění teplota vysílače nebo jak často posílá signál. Zdravý luňák se v datech „hýbe“, tedy vykazuje běžný denní rytmus. Když se ale vysílač delší dobu nepohybuje nebo se jeho parametry začnou chovat podezřele, systém na to upozorní a může to znamenat, že se pták zranil nebo uhynul.

Díky tomu se z telemetrie stává nejen nástroj pro výzkum, ale i systém včasného varování, který pomáhá odhalovat nebezpečné lokality nebo případnou kriminální činnost jako je trávení nebo zástřely. Z pohybu více než tří tisíc označených luňáků červených i dalších dravců, jako jsou orli mořští nebo luňáci hnědí, tak vzniká fascinující mozaika dat, která vědcům umožňuje lépe pochopit, kde a proč tito dravci v Evropě hynou.

Mláďata luňáka červeného vybavená vysílačkami, tzv. GPS-GSM loggery.

Foto | EUROKITE / ČSO

První výsledky projektu

Díky tomu, že řada partnerských organizací poskytla data i z dříve označených ptáků (značených v letech 2013–2024), podařilo se do projektu k září 2024 zahrnout už 3 060 luňáků červených sledovaných napříč celou Evropou – s výjimkou Spojeného království. Telemetrické vysílačky navíc dostali také další dravci, konkrétně 30 orlů královských, 38 luňáků hnědých, 19 včelojedů lesních, 20 orlovců říčních a 28 orlů mořských.

Přestože na finální výsledky projektu si ještě budeme muset počkat, průběžné výsledky již naznačují, které lidské činnosti představují pro luňáky zdaleka největší hrozbu. Z 1377 uhynulých sledovaných luňáků se dosud podařilo určit příčinu smrti u 871 jedinců. Z těchto údajů vyplývá, že 195 ptáků zahynulo na otravu, 54 bylo nelegálně zastřeleno a 622 uhynulo v důsledků jiných přírodních či antropogenních příčin.

Nejčastější příčinou úhynu u sledovaných jedinců byla predace, zejména u mláďat na hnízdě. Z příčin způsobených člověkem představují největší hrozbu jednoznačně otravy – ať už úmyslné, nebo neúmyslné. Ty mohou u luňáků červených za více úhynů než střety s infrastrukturou, jako jsou auta, vlaky, elektrická vedení nebo větrné turbíny. Příčiny úhynů se navíc liší podle zemí; například v Německu se otravy, nelegální odstřely a úrazy elektrickým proudem vyskytují díky úspěšných ochranářským opatřením méně často než jinde v Evropě.

Větrné turbíny

Dalším ze zajímavých výstupů projektu je zjištění, jaký vliv mají na úhyn luňáků větrné elektrárny. Od roku 2017 do roku 2024 zaznamenali vědci v Evropě celkem 41 potvrzených případů, kdy se sledovaní luňáci srazili s rotory (vrtulemi) větrných turbín. Nejvíce kolizí vědci zaznamenali během jarní a podzimní migrace, ale docházelo k nim v průběhu celého roku.

Luňáci červení na sloupu.

Foto | Maik Sommerhage / ČSO

Studie přitom odhalila jasný trend: čím větší je průměr rotoru, tedy čím delší oblouk listy turbín při otáčení opisují, tím vyšší je riziko střetu. Naopak čím výš nad zemí se nachází spodní okraj rotoru, tím bezpečnější turbína pro luňáky je – luňáci totiž obvykle létají v nižších výškách a mohou se tak rotujícím listům snáz vyhnout. Rozdíl přitom není zanedbatelný: zvětšení průměru rotoru o 25,5 metru znamenalo pětinásobné zvýšení rizika, které by se dalo kompenzovat jen tehdy, pokud by se dolní okraj rotoru zvedl téměř o 20 metrů výš. Studie tak odhaluje, že při stavbě větrných elektráren hrají roli i zdánlivé konstrukční detaily – pro dravce, jako je luňák červený, mohou být otázkou života a smrti. V této souvislosti je třeba připomenout, že uvedená zjištění platí opravdu jen pro luňáky červené, protože druhy se ve svém chování liší například tím, že létají v různých výškách.

Situace v Česku

V České republice zahnízdili luňáci po téměř stoleté pauze v roce 1974. Od té doby populace vzrostla na přibližně 220–300 hnízdících párů – pronásledování ubylo a díky tomu se ptáci mohou navracet.

Přesto stále čelí nelegálnímu zabíjení. Proti tomuto problému pomáhá bojovat speciální psí jednotka České společnosti ornitologické (ČSO), která vznikla v roce 2017. Tvoří ji psovodka Klára Hlubocká a její retrívři Irbis a Viky, kteří dokážou v terénu vyhledat otrávené návnady, jejich oběti i další zvířata uhynulá v důsledku nelegální činnosti. Od začátku fungování psí jednotky již ČSO zdokumentovala a předala policii téměř 200 případů, jejichž obětmi se stalo více než půl tisíce zvířat a díky čemuž byli odsouzeni již tři traviči.

Jen letos se psí jednotka podílela na vyšetřování 24 případů, při kterých bylo otráveno či jinak nelegálně zabito 67 ptáků a 18 savců. Mezi nejčastější ptačí oběti patří káně lesní, orel mořský a právě i luňák červený. Těch už letos padlo za oběť travičům celkem 12, o deset více než loňský rok. S nalezením nelegálně zabitých luňáků pomáhají v některých případech právě GPS vysílačky, bez kterých by se část zabitých luňáků pravděpodobně nepodařilo nalézt.

Bezpečná konzole se šikmými rameny.

Licence | Některá práva vyhrazena

Zdroj | ČSO

Bezpečné elektrické vedení

Pro luňáky červené – stejně jako pro mnoho dalších druhů ptáků – představují vážné riziko také nadzemní vedení linek vysokého napětí. Jen v Česku na nich podle odhadů každoročně zahynou stovky tisíc ptáků po zásahu elektrickým proudem.

Jedním z klíčových cílů projektu LIFE EUROKITE je proto vytipovat nejnebezpečnější úseky a ve spolupráci s energetiky je zabezpečit. ČSO proto dlouhodobě spolupracuje s distribuční společností EG.D, s. r. o., která v rámci projektu využila finanční prostředky k instalaci bezpečných konzolí na 1040 sloupů elektrického vedení (cílový počet byl 700) v prioritních oblastech vymezených na základě odborných podkladů ČSO.

Přečtěte si také |

O hledání travičů, výcviku psů a nebezpečnosti karbofuranu. Rozhovor s Klárou Hlubockou, psovodkou České společnosti ornitologické

Zabezpečení elektrického vedení probíhá několika způsoby. Jedním z nich je instalace bezpečných konzolí typu Birdsafe se šikmými rameny, které brání ptákům dosednout na nebezpečná místa, a jejich doplnění o dosedací tyče, jež umožňují bezpečné přistání pod vedením tam, kde žádné riziko nehrozí. Samotné fázové vodiče se pak opatřují vizuálními prvky, například spirálami nebo barevnými plastovými koulemi, které ptákům pomáhají překážku včas spatřit a vyhnout se nebezpečí. K ochraně ptactva významně přispívá také kabelizace, kdy se venkovní vedení přeloží pod zem – tím riziko zásahu elektrickým proudem zcela odpadá.

Přečtěte si také |

Případů zabíjení vzácných dravců v Česku přibývá. Policie hledá svědky

Se sledováním uhynulých ptáků může pomoci i veřejnost. Pokud najdete uhynulého či zraněného dravce nebo jiného ptáka pod elektrickým vedením, u silnice, železnice nebo skleněné plochy, zadejte nález do faunistické databáze na birds.cz a v kolonce “kategorie” vyberte příčinu úhynu nebo zranění. Pokud najdete zastřeleného ptáka či zvíře s podezřením na otravu, kontaktujte Kláru Hlubockou z psí jednotky na čísle 606 412 422. Jak poznat otrávené zvíře zjistíte na webu ČSO: https://www.birdlife.cz/psi-jednotka/.