Nová metodika radí, jak na energeticky úsporné renovace historicky cenných budov

"Historické budovy určují ve velké míře ráz našich měst, obcí i kulturní krajiny. Bohužel na mnoha místech vidíme, že budovy chátrají nebo byly poničeny nahodilými dílčími zásahy. Zároveň svoje majitele, včetně státu, zatěžují vysokými náklady na provoz," uvedl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Cílem vydané metodiky je hledat opatření, která zvýší kvalitu užívání těchto budov, sníží jejich energetickou náročnost a současně pomohou zachovat to, co je na nich skutečně hodnotné. "Chceme, aby historicky a architektonicky cenné budovy sloužily i nadále svému účelu – aby v nich lidé mohli bydlet, mít kanceláře nebo je využívat ke kulturním či společenským účelům," dodal ministr.
Ministerstvo připomnělo, že k financování takových renovací mohou majitelé využít také různé typy dotací například z programu Nová zelená úsporám nebo z Modernizačního fondu.
Od roku 2021 ministerstvo schválilo 112 žádostí na opravy památkově chráněných budov za téměř 75 milionů korun z programu Nová zelená úsporám. V létě plánuje vypsat další výzvu na podporu renovací památkově chráněných budov. Vydaná metodika má přispět nejen k lepší přípravě těchto projektů, ale i k většímu rozvoji renovací těchto budov.
Podle ministra kultury Martina Baxy (ODS) je vydaná metodika v této oblasti přínosem. "Na druhou stranu však nepředjímá podmínky rozhodnutí nebo závazných stanovisek orgánů státní památkové péče, když zejména při obnově kulturních památek musí dojít k individuálnímu posouzení návrhu obnovy," uvedl.
Michal Čejka z Centra pasivního domu řekl, že se zaměřili především na souvislosti, tedy jak se jednotlivá opatření vzájemně ovlivňují. Cílem bylo, aby se investor rychle zorientoval a mohl se odpovědně rozhodnout.
"I přes všechna možná omezení je možné u architektonicky a historicky cenných budov dosáhnout na úspory v rozpětí 20 až 60 procent a díky promyšlenému návrhu splnit i energetickou třídu B, tedy velmi úspornou," dodal Čejka.
Ministerstvo ale upozornilo, že publikace nepředjímá podmínky rozhodnutí nebo závazných stanovisek orgánů státní památkové péče. Proto doporučuje předem se v takových případech obrátit na odborná pracoviště Národního památkového ústavu.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
Jiří Svoboda
16.5.2025 09:15Richard Vacek
16.5.2025 10:33A pokud pro nás náklady na energie, elektřinu, vodu, bydlení (základní životní potřeby) představují větší problém než pro naše předky, tak asi nejsme bohatší.
Radek Čuda
16.5.2025 12:38Tonda Selektoda
17.5.2025 10:32Břetislav Machaček
19.5.2025 10:36 Reaguje na Tonda Selektodastarých domů, kde byl znakem zdravého bydlení třeba vysoký strop,
je to problém taky. Znamená to často zateplení stropu, který je ale
konstruován ze dřeva, rákosu, omítky a různých typů tehdejšího
"zateplení". Při konzultacích o způsobu zateplení jsem viděl popel
z uhlí, plevy, slaměnou řezanku, hobliny a piliny s jílem. Pokud
takovým materiálům znemožníme dosavadní prostupnost vodních par,
tak si zaděláme na plísně, houby a hnilobu. Nakonec se stane to,
že nově zateplený strop se po pár létech zřítí, když mu uhnijí
trámy ukryté pod neprodyšným zateplením. Ono ne vše co se hodí
u novostaveb se hodí u historických budov. Část těchto budov tak
skončí jako ruiny a nebo firemní kancelářské prostory firem, které
nákladům na vytápění nepřikládají takovou důležitost jako u bytů.
Vždyť to známe z praxe. Úřady v přetopených starých budovách se
nezateplují, jen se pouze navyšují náklady na provoz. Různé firmy
to často neřeší vůbec, protože energie dají do nákladů a sníží si
daňové základy. Nač šetřit, když se to nevyplácí a navíc mnohému
brání památkáři. Kamarádovi zakázali použít na rekonstrukci repliky
starých oken z plastu, které nebyly z ulice rozeznatelné od starých
dřevěných oken. Nakonec mu něco málo přispěli na renovaci starých oken, ale i tak ho to vyšlo na násobek ceny nových plastových.
U vedlejšího domu ta okna nahradili plastovými moderního typu pouze proto, že ten dům byl po zničení za války už moderní konstrukce
a nemá historickou hodnotu. Kamarádův dům měl při bombardování
štěstí a kamarád na to nyní doplatil. Beru, když je celá ulice
historicky cenná, ale selektovat dům od domu, který cenný je a
který není mi připadá poněkud hloupé. Nenasytnost památkářů
nezná mezí a dostat se do jejich hledáčku je neštěstí. Štěstí
měli ti, kde už v minulosti proběhla rekonstrukce, která dům
podle památkářů znehodnotila a smůlu ti, kde se to nestalo a
nyní je nutí ruinu zrekonstruovat do stavu před staletími. Pak
je tu možnost rekonstrukci odložit do pádu budovy a pak už je
možnost, že povolí budovu novou a nebo Potěmkinovskou, kde se
čelo tváří historicky a zbytek je supermoderní budovou. Pokud
se nic nezmění, tak do rekonstrukcí se nikdo moudrý nebude už
pouštět a vyčká raději na zřícení. Energetické štítky budou
posledním hřebíkem do rakve mnoha budov u kterých vlastníkům
zvýšená energetická spotřeba nevadí a zateplení je stavbám na
škodu. Je to opět byrokratické nařízení bez konzultace odborníků,
které z části budov udělá neprodejné budoucí ruiny. Bude to tak
soumrak mnoha historických objektů, kde náklady na rekonstrukce
převýší efektivitu energetických úspor a zisků z nájmů.