O nosorožce se v Africe postarat neumíme. Tak je převezme do Austrálie, navrhují ochránci přírody

S nosorožci je to opravdu špatné. Slušně řečeno, pět z pěti druhů nosorožců stojí na hranici (a některé případně už za hranicí) vyhubení. Jejich záchrana bude vyžadovat odvážné a radikální kroky. Na jeden z nich, který prosazuje australská neziskovka Rhino Project, nyní v žurnálu The Conversation upozorňuje Bill Laurance.

Jaký přístup nabízí? Transfer. Tedy přemístění celých skupin nosorožců dvourohých ze savan Afriky do buše Austrálie, alespoň do doby, než se v jejich domovině situace trochu stabilizuje. Na první pohled trochu šíleně znějící nápad má ale něco do sebe. Předně je třeba připustit, že zajistit opravdovou ochranu nosorožců v Africe nejspíš není zatím možné. Proč?

Z čistě loveckého (a tudíž i pytláckého) hlediska, nepatří nosorožci mezi zrovna rafinovanou zvěř. Jsou poměrně pomalí, silně krátkozrací a až zbytečně rozvážní. Drží se svých teritorií a vyšlapaných stezek, krajinou se sunou jen velmi zvolna. Když víte, kde se nachází teď, dokážete velmi dobře odhadnout, kde bude za hodinu nebo dvě. Počíhat si na ně skutečně nevyžaduje moc velký důvtip. To samozřejmě pytlákům silně usnadňuje práci.

Afričtí nosorožci navíc žijí v končinách, kde právo mnoho neznamená a korupce je běžná. Lidé tu žijí v tristních podmínkách, často o hladu a v bídě. A nějakou tu střelnou zbraň tu má skoro každý. To, a skutečnost, že cena jednoho rohu může střelci teoreticky vynést až 300 000 dolarů, činí budoucí přežití nosorožců krajně nejisté. Bylo by to v Austrálii jiné?

Zatímco Afričané teprve objevují svět ochrany přírody, v Austrálii je situace odlišná. V dobrém slova smyslu. Funguje tu právní stát, existuje silná vymahatelnost práva. Za přírodou sem jezdí miliony turistů. Země má dostatek prostředků k vedení záchranných chovů, i dostatek profesně zdatných chovatelů a rangerů. Dá se téměř říct, že žádná z afrických zemí zatím nedisponuje takovými prostředky a zkušenostmi, jaké by mohla nabídnout Austrálie.

Mohli by ale „u protinožců“ vůbec nosorožci přežít? Evidentně ano, ochranářská neziskovka Australian Rhino Project už to v malém měřítku na nosorožcích (tuponosých jižních) prakticky zkouší. Úspěšně. Tito tlustokožci jsou schopni konzumovat nejrůznější vegetaci, a menu australských rostlin jim problémy nečiní. Proto nyní ochranáři zvažují, zda záchranný chov nerozšířit i na další ohrožené druhy nosorožců.

Nejde jim pochopitelně o nějaké neřízené vypouštění nosorožců do volné přírody, ale o systém přísně kontrolovaných terénních rezervací, které by nabídly prostor pro život. Laická i odborná veřejnost sice nepopírá jistou přitažlivost této myšlenky, ale vesměs se transferu brání. Zdráhají se hlavně samy africké země, jejichž kredit v ochranářském světě (i tom turistickém) by silně klesl poté, co by se o své nosorožce nedokázaly postarat, a nechaly si je odvézt za oceán.

---

reklama

---