Ochránci přírody se snaží o návrat ohrožených vyder
Historické záznamy o výskytu vydry v České republice máme především proto, že úlovky byly kvůli vysoce ceněné kožešině hlášeny majitelům jednotlivých panství, kteří potom od lovců kůži vykupovali. Využívalo se i vydří maso, které bylo díky vodnímu způsobu života používáno jako postní jídlo. Vydra se u nás hojně vyskytovala ještě v polovině 18. století. Byla sice lovena, ale její noční aktivita a nedokonalost loveckých zbraní a zařízení jí poskytovaly dostatečnou ochranu. S úpadkem rybníkářství a zhoršováním životních podmínek v horních tocích řek v důsledku lesnicko - technického hrazení dochází k úbytku vyder. Přesto bylo ještě na konci devatenáctého a počátkem dvacátého století odevzdáváno velké množství vydřích kůží. V průběhu prvních desetiletí 20. století se stavy vyder na našem území začínají drasticky snižovat, zřejmě působením jednak průmyslových emisí a jednak dalším ničením přirozeného prostředí.
V současnosti se vydra na našem území vyskytuje ve dvou stálých populacích. Jihočeskou populaci tvoří 500 - 600 jedinců, kteří žijí na Šumavě v šumavském podhůří, v jihočeské rybniční pánvi a v jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Tato populace je izolovaná, a proto náchylná k různým ohrožením například ve formě dlouhodobých oscilací početnosti nebo snížení variability genofondu. Proto se ochranáři snaží o její propojení s druhou, severomoravskou populací, která tvoří západní část nenarušené populace, jež na naše území zasahuje z Polska a ze Slovenska a zahrnuje rozsáhlé území severovýchodní Evropy.
Propojení těchto populací je dosahováno reintrodukcí, tedy zpětným vypouštěním zvířat zpátky do volné přírody. Jako vhodný biokoridor se jeví trasa od severovýchodní části Českomoravské vrchoviny přes Jeseníky k Beskydům. Tímto biokoridorem by mohla zvířata volně migrovat a časem by se tu mohlo utvořit i stálé osídlení.
V souvislosti s ničením přirozeného prostředí vyder a především úbytkem potravních zdrojů je tato šelma nucena hledat jiná řešení jak přežít. Jedním z nich je vystupování do horních toků řek, které v našich podmínkách bývají součástí chráněných území. Tyto toky však bývají na potravu poměrně chudé a je tu mnohem znatelnější vliv případného znečištění.
Další možností, kterou vydra využívá, je život v rybníkářských oblastech. Několik set let staré rybniční soustavy představují optimální vydří lokality s dostatečnou potravní nabídkou a dobrými podmínkami pro rozmnožování.
Zde se dostává do konfliktu s ekonomickými zájmy rybářů. Vydra může působit značné škody, především na malých rybníčcích v zimním období. Pod ledem takovou nádrž snadno podplave a dostane se tak k zazimovaným rybám. Pokud vydra nezkonzumuje kořist najednou, už se k ní nevrací a příště loví další rybu. Škoda, kterou působí ročně jedna vydra na hospodářsky významných druzích ryb, je odhadována přibližně na 20 000 korun. Tvrzení rybářů, že působí také druhotné škody tím, že ryby ruší při zimování a ty pak v důsledku zvýšeného výdeje energie hynou, zatím nebylo vědecky potvrzeno a patrně se nezakládá na pravdě.
Přes veškerou ochranu stále dochází k ilegálnímu vybíjení vyder. S podobným problémem se setkáváme i v jiných zemích Evropy. K lovu jsou používána speciální, již v historii užívaná železa, která se umisťují pod vodu v místech, kde vydra vychází na břeh. Další možností je samozřejmě střelná zbraň. Přestože rybáři uznávají místo vydry říční v naší přírodě, její stavy většinou považují za přemnožené a snaží se o jejich regulaci.
Zatím jediným legislativním pokusem o řešení je zákon o náhradě škod působených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Je však otázkou, nakolik je účinný v praxi, protože podmínky pro vyplacení náhrady za škodu způsobenou vydrou jsou velmi přísné a často obtížně splnitelné.
Další možností pro rybáře je ochrana majetku oplocováním rybníků. Nehledě na finanční náročnost nepředstavuje takové řešení citlivý zásah do krajiny.
V současnosti probíhá výzkum některých látek, které by mohly mít na vydru repelentní účinek a částečně tak zabránit škodám, které působí. I tato možnost má svá úskalí, hlavně díky časové náročnosti. Vydra je velmi inteligentní a přizpůsobivá šelma, proto je nutné repelentní látky často obnovovat a měnit. Ani toto řešení navíc není stoprocentní.
S rozvojem automobilové dopravy se objevila další příčina, která vydru decimuje. Vydry se zřejmě bojí podplavat můstek, přes který vede silnice. Takovou překážku se snaží překonat po souši, a pokud není pod mostem suchý přechod, přecházejí přes komunikace, kde často končí pod koly projíždějících aut.
V Pavlově na Havlíčkobrodsku působí od roku 1990 stanice ochrany fauny, která byla vytvořena jako zázemí pro zahájení samostatného záchranného programu pro vydru říční. Probíhají zde programy na zjištění ekologie a etologie vydry, které zahrnují monitoring rozšíření, problematiku střetů s vozidly, problematiku cizorodých látek ohrožujících vydru a zjišťování těchto látek v tělech vyder, dále potravní biologie vyder včetně telemetrie. Součástí záchranného programu je péče o hendikepované jedince, jejich rehabilitace, chov za účelem studia, odchov mláďat, která jsou podle možností reintrodukována zpět do volného prostředí, a vzdělávání veřejnosti, např. formou prohlídek zajišťovaných pracovníky stanice.
Na našem území je stanice ochrany fauny v Pavlově jediným podobným zařízením financovaným ze státních prostředků. Jako součást Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) podléhá správě Ministerstva životního prostředí České republiky.
V roce 1992 byla pracovníky AOPK založena Třeboňská nadace pro vydru. Tato nadace je podporovaná AOPK a několika zahraničními organizacemi. Financována je Lucemburskou vládou prostřednictvím Bernské konvence. Pracovníci agentury jsou zastoupeni v dozorčí radě Třeboňské nadace.
Od roku 1993 je stanice členem Evropského chovného programu vydry říční. Tento program sdružuje všechna pracoviště zaměřená na chov vydry a vede ústřední plemennou knihu.
Autorka je redaktorkou České televize.
reklama
