Odpady v ostrovním ráji. Kdo může za znečištění chráněného atolu Aldabra a celých Seychel?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

To proto, že na druhý největší atol světa, zvaný Aldabra, je oficiálně vstup zakázán. Ta nedotčenost a vysoká míra izolace z jej předurčila tomu, aby se stal ideální přírodní laboratoří pro studium evolučních procesů. V roce 1982 byl zařazen na Seznam světového dědictví UNESCO, a od té doby jej „obývá“ nanejvýš dvanáct výzkumníků, sídlících na terénní stanici La Gigi v Picard, na jednom ze čtveřice ostrovů atolu. Ti tu vytrvale bádají, zkoumají místní ekosystém, obklopeni krásou a harmonií.

Ne tedy jen krásou. Přesnější je říct, že jsou obklopeni krásou a plastovými odpady. Na plážích a zaneseného mezi mangrovy. Podle aktuálních odhadů je toho různě rozměrného odpadu okolo 500 tun. Říct hlasité: „Fuj“ a pomyslet si něco nehezkého o tuctu výzkumníků, kteří na takové mimořádné lokalitě vyprodukují takové množství odpadů, není úplně na místě. Oni na Aldabra zmíněný odpad nezanesli. A i když sami nejsou jeho původci, dokonce se ho opakovaně pokoušeli uklidit.

V roce 2019 ho například sesbírali pětadvacet tun. To je ve dvanácti lidech úctyhodný výkon.

Problém je, že takové odpady nestačí jen sbírat a hromadit, a dělat z nich na ostrově další skládku. Musí se odtud i odvézt.

Jenže vysoká míra izolovanosti atolu Aldabra, vzdáleného od „civilizace“ seychelského ostrova Mahé přibližně tisíc kilometrů, snahu o takový odvoz komplikuje. A prodražuje.

Už jen dostat na terénní stanici pravidelně zásoby pitné vody, potravin a technického vybavení je finančně náročné. Ten jednorázový odvoz toho před sedmi lety sesbíraného odpadu vyšel, přepočítáno na koruny, na 190 000 za každou tunu.

Suma za odvoz veškerého odpadu z Aldabra by tak hravě překonala sumu 100 milionů korun. A to reálné není. Stejně jako není reálné, aby k přísně chráněné rezervaci ostrova přijížděla jednou týdně „popelářská“ loď.

Nejen proto, že prostředky k zafinancování takové úklidové kampaně výzkumné instituce podporující terénní stanici v La Gigi nedisponují. A nejen proto, že by si taková úklidová akce – jak propočítali badatelé v roce 2020 – vyžádala přibližně 18 000 hodin lidské práce. Nedělali by nic jiného.

Problém je hlavně v tom, že odpad se na plážích a mangrovech atolu průběžně vrší dál. Spolu s tím, jak ho přináší mořské proudy. Úklid na atolu Aldabra by vlastně nikdy nebyl hotový, nikdy by neskončil.

Není to problém jednoho ostrova

I když jsou snímky vršícího se odpadu na „nejkrásnějším atolu světa“ silně kontrastní a zneklidňující, ve své podstatě demonstrují širší problém, kterému je vystaveno celé Seychelské souostroví.

Těch asi 115 ostrovů vnitřního a vnějšího prstence Seychel je totiž každý den zanášeno odpadky, které sem připlaví oceán.

Seychelské ostrovy

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | IWRM AIO SIDS / Flickr

Pro ekonomiku Seychel, které jsou závislé na příjmech z cestovního ruchu, je to naprosto zničující. Devízou ostrovů jsou čisté pláže, obrázky nedotčeného tropického ráje. A realita odpadu ten hezký obrázek ničí. Nezbytný úklid odpadu, který nevyprodukovali, připravuje ostrovní komunity o tenčící se zdroje.

Jak uvádí výzkumníci z atolu Aldabra, tento narůstající problém prakticky nelze řešit, dokud se neví, odkud toto znečištění pochází a kdo za ně vlastně nese odpovědnost. Alex Albinski a Noam Vogt-Vincent z Univerzity v Oxfordu se tak rozhodli, že to vypátrají. A sepsali o tom studii, v níž shrnují výsledky svých pozorování, i počítačových simulací proudění a znečištění v západní části Indického oceánu.

Publikována byla v žurnálu Maritime Pollution Bulletin. A zdá se, že vzbudila velký rozruch.

Čím? Tím, že potvrdila to, co bylo tušené už dávno. A to, že se sem odpady nedostávají ze „vzdálených břehů“ kdesi na druhé straně oceánu. Ale tím, že velmi pravděpodobně pochází z plavidel nacházejících se v seychelských vodách nebo proplouvající v jejich blízkosti.

„Víme, že rybářská plavidla ztrácejí sítě a vybavení a že nákladní lodě nezákonně vyhazují plasty i jiné předměty,“ popisuje Albinski. „Abychom však zjistili, která plavidla za to nesou odpovědnost a kde tento odpad končí, museli jsme vědět, které lodě a rybářská plavidla v okolí Seychel operují.“

K tomu využili data ze satelitního sledování rybářských a nákladních plavidel za období pěti let, v rozmezí od 2018–2022. Na základě těchto údajů simulovali v počítači pohyb miliard virtuálních úlomků odpadu a sledovali, kam až doputují. Výsledkem byla mapa znázorňující, jak velké riziko pro Seychely představuje výskyt plavidla v určitém místě.

Tuto analýzu provedli odděleně pro rybářská a nákladní plavidla.

Špinavá stopa rybářů z EU

A výsledek? „Náš výzkum na základě údajů o dřívější rybolovné činnosti ukazuje, že většina rybářského vybavení vyplaveného na seychelské pláže pochází z rybolovu v rámci tamní výlučné ekonomické zóny,“ říká Vogt-Vincent.

Studie stanovila, že přibližně 50–66 procent z veškerého rybářského odpadu, který se dostane na seychelské pobřeží, pochází z rybolovné činnosti uvnitř seychelské EEZ. Tou výlučnou ekonomickou zónou jsou myšleny vody sahající do vzdálenosti 200 námořních mil (přibližně 370 kilometrů) od pobřeží, v nichž má daný stát výhradní kontrolu nad mořskými zdroji, včetně rybolovu.

V případě Seychel nejde o nějaký nezmapovaný prostor, ale vody bohaté na výskyt tuňáků, jejichž lov představuje významnou pobídku místnímu rybolovnému průmyslu, zdroj pracovních míst i příjmů v cizí měně.

Jaké „cizí“ měně? Euro.

Většina z těch velkých rybářských lodí, které si tu pronajímají licence k rybolovu, pochází ze zemí Evropské unie. A jak upozorňují Albinski a Vogt-Vincent, je velmi pravděpodobné, že nemalá část z těch na břehy Aldabry a dalších seychelských ostrovů vyplavených rybářských potřeb pochází z plavidel EU.

Seychelské vody jsou totiž hojně využívány dvěma typy evropských rybářských lodí. Jednak plavidly s dlouhými vlasci, a pak též plavidly s tzv. košelkovými nevody. Velkými kruhovými zátahovými sítěmi. Plavidla s košelkovými nevody krouží kolem hejn tuňáků, a snaží se je v ní semknout a uzavřít. Plavidla s dlouhými vlasci za sebou táhnou háčky s návnadou mnoho kilometrů.

Obě ty metody jsou povolené, lodě tu loví legálně. Seychely s EU o tom uzavírají dlouhodobé dohody. Například nedávno byla uzavřena další taková dohoda, které umožňuje rybářským 38 plavidlům s registrací v EU, převážně španělským lodím, provozovat tu rybolov až do roku 2030. Unie za to vyplácí Sechylám 5,75 milionu eur ročně.

Celé to vypadá jako oboustranně výhodná domluva: peníze pro Seychely, tuňáci pro Evropu.

Ale určitým nechtěným meziproduktem té „dohody“ je i nevyhnutelný vznik odpadů. Rybářského náčiní, potrhaných sítí, vlasců, bójek, vlečných a tažných lan. Odpadů, které pak vyplavuje oceán na břehy ostrovů, včetně přísně chráněné rezervace atolu Aldabra. Jejíž úklid by stál tolik, kolik na první pohled výhodná smlouva mezi Seychelami a EU za celý rok ostrovnímu státu vynese.

Takže jsou za veškeré odpady na seychelských pláží odpovědné lodě z Evropy?

Tak snadné to bohužel není.

Odpady bez původce

Oxfordští výzkumníci analýzy prováděli odděleně pro rybářská a nákladní plavidla. A u rybářských plavidel skutečně načrtli silné spojení mezi rybářským odpadem a loděmi z EU.

Neplatí to ale univerzálně pro všechny odpady, které se na seychelských pláží povalují. U odpadů ne-rybolovného původu naopak zjistili, že 90 procent odpadu pocházejícího z obchodní lodní dopravy, který doputuje k Seychelám, lze spojit s pouhými pěti frekventovanými námořními trasami protínajícími západní část Indického oceánu.

V tomto případě přitom nejde o lodě, které by na Seychelách lovily ryby nebo měly souostroví za svůj cíl. Jen proplouvají okolo.

Ze studie tedy plyne, že velká část problému sem neplyne z tisíce kilometrů od vzdálených kontinentálních břehů. Je spojena s intenzivní námořní činností, která se odehrává přímo v okolí Seychel.

Pro ty se tím ovšem mění jen málo. Platí za odstraňování odpadu, který z velké části nevytvořili jejich obyvatelé ani turisté, a který na jejich ostrovy přináší oceán. Nová studie sice nedokáže vystavit účet konkrétní flotile nebo zemi, podstatně ale zpřesňuje odpověď na otázku, kde původce alespoň části tohoto znečištění hledat.