Pár husic nilských vyseděl v mrazu mláďata na rybníce v Majetíně

Podle poslední věty v článku usuzuji, že teď je na tahu sociálka, která nezodpovědným husicím ta mláďata odebere a postará se o jejich harmonický vývoj.

Jakožto nepůvodní druh má i "nestandardní hnízdní chování", podobně jako např. emuové, kteří také snáší vejce v zooparcích kolem vánoc, kdy tvorové jižní polokoule mají (geneticky dané) léto. A jistě znáte křivku, která běžně hnízdí v zimě, kdy má dostatek potravy, tj. smrkových semen. Blízko rybníka jsou pole s ozimy, které teď mají optimální nutriční poměry, takže přežila-li mláďata kritický čas po vylíhnutí, při této velikosti jsou schopna se vyrovnat i s mrazivým počasím, podobně jako "teplomilní" rodiče. Ta redukce počtu navíc nemusela být v důsledku mrazivého počasí, nýbrž mláďata se dostala do potravního cyklu.

Já si myslím, že ten pár se dal do hnízdění na základě teplého počátku zimy a když už měl snůšku, nedalo se to zastavit. Jinak to s tím obráceným cyklem třeba u rostlin z jižní polokoule znám. Kupříkladu "živé kameny" rodu Lithops, nebo sukulentní druhy rodu Pelargonium z JAR mají u nás vegetační období obráceně a není šance je "předělat".

Když se podíváte v dokumentu na severské druhy, bývají inkubující samky často zapadány sněhem, přesto úspěšně odchovávají. Husy, podobně jako skot, vydrží extrémně nízké teploty (telata jsme dávali do ohrádek i při mínus 30-ti, všechna přežila... Problém u husí je udržet násadu v patřičné teplotě, mladé potom s každým dalším dnem jsou odolnější.

Severské druhy s tím sněhem počítají, protože kdyby odchovávaly mladé pouze když nesněží, asi by vyhynuly. Úplným extrémem pak jsou tučňáci, kteří dokáží odchovat mladé při teplotě třeba i -50 stupňů Celsia. To už zůstává člověku rozum stát nad tím, jak to při téhle teplotě zvládnou.

Podobně blbnou třeba i kachny pižmové, kterých jsem choval kdysi i 7O ročně. Pokud byla teplejší zima, tak snůška byla už od prosince a líhly
se koncem ledna. Problém byl v mrazech, kdy se stávalo, že celá snůška
přišla vniveč. Vysílené kachny pak započaly znovu snášet až v dubnu
a to už nebylo ekonomicky výhodné, protože při výkrmu na trávě už ta
tráva v létě scházela. Řešil jsem to polystyrénem pod slámou v hnízdech
a po vylíhnutí oddělením kachny s kachňaty a jejich přemístěním do
bezmrazé místnosti. Takto načasovaná kachňata byla ekonomicky výhodná,
protože využila jarní trávu a kachna mohla snášet znovu na konci léta.
Tím jsem odchoval od jedné kachny běžně i 2x 2O kachňat. Prvé snůšky
pro vlastní výkrm a druhé na prodej k chovu. Jinak i ony likvidovaly
bez problému plzáky španělské a žraly na podzim i celé žaludy, které
si "pomlely" v žaludcích s kameny a i hřebíky a skleněnými střepy.
Možná tam byly i ty broky a olověné kulky z doby války a úhyn na to
nebyl nikdy.