Praha je pro ptáky plná skleněných pastí. Přetrvávající záhadou jsou nárazy sluk lesních

Nárazy ptáků do skleněných prvků staveb jsou teď nejčastějšími případy Pražské zvířecí záchranky. Přes Prahu a zejména podél Vltavy každou noc protahují tisíce ptáků. Skleněné budovy jim často stojí v cestě. Pokud je sklo osvětlené či je mlha, pravděpodobnost nárazu se prudce zvyšuje. Ptáci sklo nevidí a tak do něj narážejí a zabíjí se. Část pak zůstává zraněna na zemi. Pokud mají štěstí, nalezne je někdo, kdo ví, že má na pomoc zavolat Pražskou zvířecí záchranku. Její telefon 774 155 185 je v provozu 15 hodin denně. Nejčastěji řešíme nárazy drobných ptáků protahujících v malých skupinkách Prahou. Jde zejména o různé druhy sýkor či naše nejmenší ptáky - králíčky. U nich, zřejmě proto, že jsou lehcí, nejsou nárazy tak moc prudké a je velká šance, že přežijí bez následku.

Pokud nemají viditelnou zlomeninu či neteče krev, dispečeři záchranky volajícím doporučují tzv. postup TTT: umístit ptáka do papírové krabičky, aby byl v Tichu, Temnu a Teple. V 85 případech ze sta se v krabičce pták během 40-60 minut vzpamatuje a po jejím otevření (dále od skleněných prvků) odletí. Pouze pro ty, co neodletí, posléze zamíří Pražská zvířecí záchranka, aby je převezla do záchranné stanice.

Záhada pražských sluk

Záhadou pro ochránce přírody trvající už desítky let jsou pak případy pražských sluk. Sluka lesní je pták, který obývá mokřady v hlubokých lesích. Města nejsou jejím přirozeným prostředím.

Přesto se každý rok v Praze za podzimních rán několik po nárazu do oken zabitých či zraněných sluk najde. Centrem jejich nálezů je navíc Václavské náměstí.

Už v 90. letech jezdili ochránci přírody pro sluky zraněné o budovu tehdejšího Federálního shromáždění. Jezdili tam pro sluky i v době, kdy tam sídlilo Rádio Svobodná Evropa, a jezdí vlastně do současnosti.

Sluky létají velmi prudce a jsou relativně těžké, většinou proto náraz do skla nepřežijí. Tento podzim Pražská zvířecí záchranka zachraňovala zatím dvě zraněné sluky. Jedna už se vrátila na svobodu, druhá je v péči záchranné stanice.

Co lze dělat, aby nárazů ptáků do skel ubylo? Především je nutné úplně změnit myšlení architektů.

Skleněné prvky na budovách jsou sice působivé, ale skoro vždycky, pokud se jedná o zrcadlící se plochy či čirá, transparentní skla, jsou pro ptáky smrtící.

Nebezpečí rapidně vzrůstá, pokud jsou takové budovy v noci uměle nasvícené. Světlo totiž letící ptáky přitahuje. Vypínání světel alespoň v době podzimního tahu ptáků by mělo být samozřejmostí. V Praze ale není.

Stávající skleněné prvky, alespoň ty, na kterých už ke kolizím s ptáky došlo, by se měly automaticky zabezpečovat - nátěry či protinárazovými polepy. Majitelé budov by měli vědět, že, pokud jejich budova opakovaně zabíjí ptáky, porušují zákon a mohou být pokutováni. A veřejnost by si měla takových nebezpečných míst všímat, hlásit je ochráncům přírody, dokumentovat jejich oběti alespoň fotograficky. Čím více bude důkazů o tom, že konkrétní prvek ptákům škodí, tím větší bude šance s tím něco udělat.

Pražskou zvířecí záchranku založil Český svaz ochránců přírody v roce 2009. Na svůj základní provoz potřebuje každoročně sehnat celkem 1,8 milionu Kč (5000 Kč denně). Od hlavního města a některých, ale zatím zdaleka ne všech městských částí, dostává dotace a dary ve výši okolo 800 000 Kč. Letos ji částkou 240 000 Kč podpořila i Nadace ČEZ. Na zbývající prostředky se skládají drobní dárci prostřednictvím sbírky Zvíře v nouzi.

---

reklama

---