Každá skleněná plocha je pro ptáky rizikem. Co říkají o zabezpečení skel před nárazy živočichů české zákony?

Prosklené pláště budov, výlohy obchodů, zimní zahrady nebo průhledné zastávky hromadné dopravy – to vše může pro ptáky znamenat smrtelné riziko. Každý rok zahyne podle odhadů České společnosti ornitologické (ČSO) jen v Česku nárazem do skleněné plochy jeden milion ptáků. V celé Evropě jde o zhruba sto milionů a celosvětově vědci mluví dokonce o více než miliardě ptáků ročně. Nejde tedy o malý problém, přesto zůstává lidským očím podle ornitologů často skrytý. „Uhynulé ptáky po nárazu rychle odnesou predátoři, nebo je brzy ráno odstraní úklidové služby. Lidé tak ani nemají možnost si všimnout, jaké nebezpečí prosklené plochy pro ptáky představují,“ vysvětluje Lukáš Viktora, který se v ČSO zabývá ochranou ptáků ve městech.

Dívat se na svět „ptačíma očima“

„Sklo je tichý zabiják, jehož přítomnost ptáci při letu krajinou přirozeně neočekávají. Ani po dlouhodobé adaptaci na život v lidských sídlech, kterou některé synantropní druhy prochází již od věku kolébky civilizace ve staré Mezopotámii, ptáci nechápou existenci neprostupných transparentních bariér ani efekt zrcadlení realistických odrazů,“ upozorňuje Anna Semeráková, která se v ČSO problematikou kolizí ptáků se skly zabývá. Podle ní je třeba ke každé existující prosklené ploše vždy přistupovat jako k potenciálně nebezpečné.

Ptačí zrak funguje jinak než ten lidský. „Ptáci mají na rozdíl od člověka oči umístěné po stranách hlavy, a proto vidí nejostřeji do stran. Navíc často létají velmi rychle, a tak nedokážou průhledné nebo zrcadlící se skleněné plochy včas rozpoznat – myslí si, že proletí, ale místo toho do nich narazí v plné rychlosti. A následky bývají fatální,“ uvedl Lukáš Viktora u příležitosti Týdne skleněného zabijáka, který ČSO pravidelně vyhlašuje na konci září.

Z tohoto důvodu má podle ornitologů smysl rozhlížet se kolem sebe, všímat si každé prosklené plochy a snažit se na ni dívat „ptačíma očima“. Tedy vnímat míru její průhlednosti či odrazivosti a zároveň atraktivitu jejího okolí pro ptáky – tedy především přítomnost vegetace nebo vodního zdroje. „Brzy zjistíme, že naše okolí je z hlediska přítomnosti skel jedna veliká ptačí past a každá, byť sebemenší, snaha může ušetřit mnoho ptačích životů,“ říká Anna Semeráková.

Co může udělat každý pro ochranu ptáků před nárazy do skel?

V první řadě je třeba podle Anny Semerákové „zamést si před vlastním prahem“, tedy posoudit rizikovost oken na vlastním domě a v případě potřeby neprodleně přistoupit k jejich zabezpečení. To lze provést například pomocí speciálních polepů na sklo.

Dále můžeme zaměřit pozornost na místa, která v každodenním životě běžně navštěvujeme – na budovu našeho zaměstnání, školy či školky, kam vodíme děti, oblíbený obchod nebo třeba taneční studio. „Je vysoce pravděpodobné, že v těchto objektech budeme mít známosti, které nám umožní problematiku příjemnou cestou komunikovat a případné řešení přátelskou formou domluvit. Každý takový krok je neskutečně cenný, nejen pro ptáky, ale i pro naše dobré svědomí,“ říká Anna Semeráková.

Pokud víme o problematickém objektu, na kterém pravidelně dochází k úhynům, je dobré tyto nálezy zaznamenat - ať už nalezneme tělo uhynulého ptáka nebo jeho otisk zanechaný na skle.

„Záznamy tohoto typu jsou velice cenným podkladem pro následné jednání s majitelem či provozovatelem rizikového objektu. Majitele či provozovatele se nejprve snažíme na problém citlivě upozornit a problematiku mu přiblížit. Ve většině případů za zdánlivým nezájmem stojí čistá neinformovanost, krátký rozhovor může mnohdy pomoci celý pohled na věc změnit,“ uvádí Anna Semeráková. V případě neúspěšné domluvy je vhodné o nálezu informovat ČSO, případně se obrátit na příslušné orgány ochrany přírody, které v jednání pomohou.

Na specializované stránce ČSO najdou lidé informace o tom, co dělat, pokud naleznou pod prosklenou plochou zraněného ptáka, jak prosklenou plochu správně zabezpečit nebo jak monitorovat úhyny ptáků v okolí.

Zapojit se do mapování, šířit o problematice povědomí a snažit se zabezpečit blízké prosklené plochy, může každý. ČSO mimo jiné připravila jednoduchý formulář, skrze který lze ornitologům problematická místa nahlásit.

Snahy ČSO o řešení problému zároveň podporuje Hlavní město Praha aktuálně probíhajícím projektem „Protože vidět znamená přežít“. V rámci projektu ornitologové během loňského roku na území hlavního města identifikovali celkem 18 vysoce rizikových staveb, které byly navrženy k zabezpečení. Jedná se o různorodé objekty, od zastávek městské hromadné dopravy a protihlukových stěn, přes sportovní a školní areály až po nákupní centra a administrativní budovy. Stavby byly jednotlivě posouzeny v závislosti na jejich architektonickém charakteru i povaze jejich okolí, následně došlo k výběru jejich nejrizikovějších prvků a byl vypracován návrh na jejich zabezpečení.

„I po ukončení projektu chceme ve snahách o zabezpečení pražského prostředí pokračovat, proto máme v plánu s majiteli a správci jednotlivých objektů navázat komunikaci a o problému společně jednat,“ uvedla Anna Semeráková.

„Jedná se však o pouhou špičku ledovce. Všechna místa, kde k úhynům ptáků dochází, nikdy nebudeme v rámci vlastních kapacit schopni ošetřit,“ uvádí Anna Semeráková. Ornitologové proto apelují na každého, aby nebyl k problematice lhostejný a nebál se iniciovat kroky, díky kterým rozšíří o problematice povědomí nebo sám dosáhne zabezpečení rizikové prosklené plochy ve svém okolí.

Ptáci, skla, zákony a praxe

Miriam Loužecká, mluvčí České inspekce životního prostředí, potvrzuje, že se na úřad občas lidé s upozorněním na nezabezpečené a pro ptáky rizikové skleněné plochy obrací. „Jedná se však o ojedinělé případy – v rámci celé České republiky jde ročně řádově o jednotky podnětů,“ upřesňuje. Nejčastěji se podle jejích slov jedná o moderní administrativní budovy s rozsáhlými prosklenými plochami, průhledné protihlukové stěny nebo nově instalované prosklené autobusové zastávky.

Postup ČIŽP se v těchto případech liší podle toho, zda se jedná o ohrožení běžných druhů ptáků, nebo druhů zvláště chráněných. „V případě úhynu běžných druhů je nutné posuzovat naplnění znaků přestupku, včetně otázky zavinění, což bývá v těchto situacích obtížné. Pokud by však docházelo k úhynu zvláště chráněných druhů, zákon o ochraně přírody a krajiny stanoví přísnější režim a otázka úmyslu se zde neposuzuje. V takovém případě může inspekce uložit nápravné opatření, například instalaci ochranných prvků na rizikové plochy,“ vysvětluje mluvčí.

„V českém právním řádu v současnosti neexistuje výslovná povinnost, která by vlastníkům či stavebníkům ukládala zabezpečit všechny skleněné plochy proti nárazům ptáků,“ upozorňuje Miriam Loužecká, tisková mluvčí ČIŽP.

Podle Anny Semerákové existuje ale už i nyní několik obecných legislativních a administrativních nástrojů, které se k povinnosti zabezpečit prosklené plochy proti nárazům ptáků vztahují. „V první řadě je to zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který v § 5 odst. 3 hovoří o povinnosti fyzických a právnických osob počínat si "(...) při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav (...) tak, aby nedocházelo ke zbytečnému (…)zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky (…)", cituje Anna Semeráková předpis.

Ještě striktnější znění má pak novela stavebního zákona č. 283/2021 Sb. z roku 2024.: „Stavba musí být navržena a provedena takovým způsobem, aby nezpůsobila (...) zranění nebo úhyn živočichů nebo ničení jejich biotopů, nebo zhoršení prostupnosti krajiny pro volně žijící živočichy." „Zde se již nebavíme pouze o ‚zbytečných‘ úhynech, ale o veškerých úhynech bez další specifikace. Tedy zjednodušeně, pokud navrhujeme, stavíme a obýváme budovy, na jejichž fasádách či oknech dochází k úhynu ptáků v důsledku kolizí se skly, jednáme v rozporu se zákonem,“ shrnuje Anna Semeráková.

„Bohužel, ačkoliv zkolaudovat potenciálně rizikovou budovu je prakticky nezákonné, v tuto chvíli kromě samotné zákonné povinnosti nemáme žádný efektivní nástroj, který by systematicky pomáhal tomuto problému předcházet, pokračuje Anna Semeráková z ČSO.

„Nebezpečí možného střetu ptáků se stavbou by mělo být primárně řešeno preventivně již v rámci stavebního řízení, kdy se dotčený orgán ochrany přírody, zpravidla obec s rozšířenou působností, vyjadřuje ke stavbě v rámci koordinovaného závazného stanoviska. Vedle toho existují technická doporučení a metodické materiály, jejichž uplatňování je do značné míry závislé na odpovědném přístupu stavebníků a provozovatelů objektů,“ doplňuje Miriam Loužecká z ČIŽP.

Jedním z takových dokumentů je Technická podmínka č. 104 Ministerstva dopravy ČR definující bezpečnostní řešení pro protihlukové clony pozemních komunikací. V současnosti se jedná o jediný platný systémový nástroj, který je v rámci České republiky při projektování objektů s prosklenými plochami právně závazný.

V praxi se daří uplatňovat také standard Opatření v rámci prevence kolizí ptáků s transparentními a reflexními materiály vydaný v roce 2022 Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK ČR). „Standard vznikal ve spolupráci AOPK ČR a ČSO a obsahuje doporučení na technicky funkční možnosti zabezpečení skel, jejichž účinnost je garantována na základě výsledků praktických experimentů v letových tunelech v rakouské biologické stanici Hohenau-Ringelsdorf,“ popisuje Anna Semeráková.

„Zabezpečení skel v souladu s platnými doporučeními obsaženými ve Standardu je například podmínkou udělení dotace na zabezpečení skel v rámci Operačního programu životní prostředí 2021-2027,“ uvádí Anna Semeráková. Pokud doporučení ve Standardu nejsou respektována, hrozí, že zabezpečení nebude provedeno technicky správně, tudíž nebude funkční.

Hledání optimálního řešení funkčních a zároveň pro ptáky bezpečných budov v tuto chvíli probíhá také při přípravě prvního ryze českého systému certifikace udržitelných budov, na kterém momentálně pracuje Univerzitní centrum energeticky efektivních budov Českého vysokého učení technického (UCEEB ČVUT).

„Certifikace budovy je sice zcela dobrovolná, nicméně s narůstajícím tlakem na posilování udržitelnosti, uhlíkové neutrality a adaptace na změnu klimatu půjde v budoucnu o silný a vlivný nástroj,“ říká Anna Semeráková za ČSO, která na vývoji metodiky certifikace spolupracuje. „Již v tuto chvíli máme v České republice mnoho zajímavých budov, které obdržely různé úrovně mezinárodních certifikací, jako je například britský BREEAM či americký LEED, žádný z těchto certifikačních systémů však problematiku ptáků a skel dle našeho názoru neřeší dostatečně důkladně,“ dodává.

Hledání kompromisu

Informovanost a ochota konkrétní instituce, architekta, projektanta nebo investora zabývat se ve svém projektu také ochranou ptáků před nárazy se velmi různí. „Některé subjekty se na nás obrací samy od sebe, jelikož jsou si problematiky vědomy a mají zájem nechat si pomoci. Některé subjekty naopak musíme oslovit s prosbou o zabezpečení my, většinou se tak stává poté, co se k nám dostanou informace o evidovaných úhynech,“ říká ze své zkušenosti Anna Semeráková.

Velmi často to bývá například v případě moderních kancelářských budov, které tradičně vzhledem k vysokému podílu prosklených ploch na fasádě patří mezi velmi rizikové typy staveb. Na ornitology se s žádostí o pomoc často obracejí přímo zaměstnanci firmy, kteří během pracovní doby zaznamenávají na oknech svých kanceláří opakované nárazy nebo nacházejí uhynulé ptáky v blízkosti budovy ráno při příchodu do práce. Vedení firmy se mnohdy čistě na základě apelu svých zaměstnanců k zabezpečení skel nemá, uvádí Anna Semeráková.

„V praxi se však setkáváme s tím, že jakmile je vedení firmy či majiteli objektu problematika citlivě vysvětlena a jsou navržena profesionální řešení, která ideálně odpovídají možnostem a požadavkům konkrétního objektu, dochází k pochopení a ochotnému přijetí adekvátních bezpečnostních opatření,“ pokračuje Anna Semeráková.

Pro zabezpečení budovy formou povrchové úpravy skla, nejčastěji instalací rastrových a liniových polepů či folií, je třeba získat písemný souhlas architekta či projektanta. „Zde může z pochopitelných důvodů nastat problém, jelikož každá budova je svým způsobem umělecké dílo a dodatečnými úpravami dochází k narušení původně zamýšleného vizuálního konceptu. Z tohoto důvodu se vždy snažíme přistupovat k jednotlivým budovám citlivě a individuálně a navrhovat řešení, která jsou, pokud možno, maximálně decentní a esteticky neinvazivní,“ říká Anna Semeráková. Fantazii se podle ní meze nekladou a bezpečnostní vzory lze mnohdy sladit s celkovým vizuálním konceptem objektu, například použitím barev a vzorů v již aplikované barevné paletě, zakomponováním sloganu či loga firmy do individuálně přizpůsobeného designu a tak dále.

V naprosté většině případů původní zdánlivá neochota problém řešit pramení podle ornitologů z nedostatečné informovanosti. Po přiblížení problematiky jsou lidé ochotni o řešení minimálně začít jednat.

„Mezi architekty, projektanty a investory se povědomí o problematice v posledních letech šíří, sice pomalu, ale jistě,“ uvádí Anna Semeráková. ČSO za sebou má několik cyklů vzdělávacích přednášek pro studenty a učitele na architektonických fakultách i pro úředníky účastnící se rozhodovacích procesů, které s projektováním a stavbou souvisí. „Stále častěji se díky tomu setkáváme s tím, že se odborníci z odvětví stavebnictví a architektury s řešením problému kolizí ptáků se skly již alespoň jednou během své praxe setkali.“

Nejlepším řešením je v tomto případě kompromis. „Vždy se snažíme hledat možnosti zabezpečení, které budou maximálně účinné, ale zároveň cenově dostupné a esteticky příznivé, ideálně tak, aby byly v souladu se zamýšleným vizuálním konceptem budovy,“ uvádí Anna Semeráková.

Ne vždy jde nutně o polep oken či fasády výrazným vzorem. „V některých případech lze zabezpečení dosáhnout prostými úpravami zeleně v okolí budovy, nastavením vhodného systému stahování žaluzií a venkovních clon či úpravou režimu umělého osvícení budovy,“ vyjmenovává Anna Semeráková. Možností je podle jejích slov v dnešní době mnoho a architektonická kvalita a bezpečnost pro ptáky se vzájemně nevylučují – naopak mohou, a dokonce musí jít ruku v ruce.

---

reklama

---