Polsko vypustilo do přírody 52 rysů. Bez dohody se sousedními zeměmi

Polský program návratu rysů ohrožuje jejich ochranu ve střední Evropě. Momentálně nejrozsáhlejší program umělého návratu rysa ostrovida v Polsku nesplňuje nedávno přijatá pravidla pro evropské reintrodukce. To je závěr českých vědců a ochránců přírody. Autoři polského projektu vypustili v Západopomořanském vojvodství bez dohody se sousedními zeměmi 52 rysů. Ti se však narodili v zajetí, navíc o jejich genetickém původu jsou dostupné jen omezené informace. Dva z těchto v Polsku vypuštěných rysů se již objevili na území Česka, konkrétně v Národním parku České Švýcarsko a v Jeseníkách. Takto pojatá reintrodukce může ohrozit okolní rysí populace a zhoršit už i tak relativně nízkou toleranci lidí vůči této šelmě. Informoval o tom Ústav biologie obratlovců Akademie věd České republiky, Mendelova univerzita v Brně, Národní park Šumava a Hnutí DUHA Olomouc. V Evropě proběhlo v minulosti několik reintrodukčních programů rysa ostrovida. Díky nim se tato vzácná šelma znovu vrátila do míst, kde ji lidé dříve vyhubili. Příkladem je úspěšná reintrodukce rysa na Šumavu, která probíhala v letech 1982–1989, kdy na české straně bylo vypuštěno sedmnáct divokých rysů původem ze Slovenska.

Stav některých těchto populací je však kritický, ať už kvůli jejich izolovanosti, klesající genetické diverzitě nebo nelegálnímu lovu. I proto byla pro další reintrodukční programy v rámci evropského společenství přijata pravidla, která by měla zajistit úspěch podobných iniciativ.

V současnosti běžící polský reintrodukční program skýtá dle českých zoologů významné nedostatky. „Za prvé je nejisté, jaké dopady na toleranci šelem ze strany veřejnosti bude mít vypuštění jedinců narozených v zajetí. Ti nemusí být dostatečně připraveni na život ve volné přírodě a mohou si život usnadňovat lovem domestikovaných zvířat,“ vysvětluje Miroslav Kutal z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí DUHA. „Navíc neznáme původ vypouštěných jedinců, hrozí tedy riziko genetického a fyziologického nesouladu s původní populací. Chybí nám i mezinárodní dialog a dohoda, která je v případě vysoce mobilního druhu nanejvýš žádoucí. Ostatně dva z vypuštěných rysů se již objevili v Česku a oba vykazovali známky nezvykle „smělého” chování,” dodává Kutal.

Rysové vypuštění v polském Pomořansku jsou schopni se rozptýlit až do blízkosti původních populací, jako jsou baltská nebo karpatská. Spojení různých genetických linií přitom může mít vliv na zdraví populace. „Jedinci jsou do polského projektu vyhledávaní mezi německými soukromými chovateli, u nichž bylo nedávno zjištěno, že mají ve svých chovech převážně rysy sibiřského původu. Ti jsou větší než rysi karpatští a mohou tedy svým menším „bratrancům“ konkurovat nebo je přímo ohrožovat,” poukazuje na další úskalí polského projektu Jarmila Krojerová z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, která se na článku podílela. Právě možnost křížení vypuštěných rysů s původními baltskými či karpatskými jedinci měla být dalším důvodem lepší koordinace projektu se sousedními zeměmi.

Čeští zoologové z Mendelovy univerzity v Brně, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, Správy národního parku Šumava a Hnutí DUHA se proto v článku v uznávaném vědeckém časopise Biodiversity and Conservation proti polskému programu vymezují a zdůrazňují nutnost lepší mezinárodní koordinace podobných projektů.

Na rozdíl od polského programu, dva jiné aktuální evropské projekty návratu rysa přijatá doporučení v rámci EU splňují. Na slovinsko-chorvatsko-italském pomezí dochází v současnosti k umělému posílení rysí populace. Jiný reintrodukční program probíhá taky ve Falckém lese v Německu. „V obou případech přemisťují autoři programů do cílových oblastí divoce žijící rysy odchycené ve volné přírodě, konkrétně v Karpatech. Tím se zároveň zachovává evoluční linie již dříve vypuštěných zvířat, která taktéž pocházela z karpatské populace. Oba projekty si navíc zakládají na úzké mezinárodní spolupráci,” uvedl Miroslav Kutal, který přípravu článku koordinoval.

Návrat vrcholových predátorů do krajiny může mít významné pozitivní dopady na populace kořisti a udržitelnost ekosystémů. Současná míra tolerance rysa, zejména u některých zájmových skupin, jako jsou myslivci či chovatelé hospodářských zvířat, je však často poměrně nízká. „Právě zmiňovaná tolerance rysa některými zájmovými skupinami obyvatelstva je pro jeho další ochranu zásadní. Důležitým předpokladem je dlouhodobá práce s veřejností, její správná informovanost a vyvracení zažitých mýtů. Tuto práci ale může špatně provedený reintrodukční program zhatit,“ upozorňuje vedoucí zoologického oddělení Správy NP Šumava Jan Mokrý.

Všechny budoucí projekty reintrodukce rysa by proto měly projít odpovídajícím mezinárodním hodnocením. Rovněž je potřeba dopředu znát ekologické, genetické a společenské dopady na rysí populace v rozptylové vzdálenosti od místa reintrodukce.

---

reklama

---