https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/proc-je-biobavlna-tak-draha
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Proč je biobavlna tak drahá?

20.2.2007 07:00 | PRAHA (EkoList)
Podobnou otázku zaslechne určitě prodávající v každém obchodě s bioprodukty. V České republice se zatím prodává jen několik druhů výrobků z biobavlny (toaletní potřeby, ručníky, župany, šátky a oblečení pro kojence) a na pultu jsou vždy po jednom či dvou kusech. Ceny jsou až čtyřikrát vyšší než u klasických výrobků. Ani v internetových obchodech nižší ceny nenajdete.
 

Alabama
Tak co? Zkusíme to bio? Ilustrační foto z Alabamy roku 1927.
Foto: www.lib.auburn.edu
Bavlníkových plantáží s ekologicky šetrnými majiteli je po světě mnoho. Hospodářství ekorolníků bývají drobná s menší rozlohou pozemku. V 90. letech minulého století, kdy se začaly objevovat první vlaštovky v této oblasti, tvořila produkce bavlny ´bez chemie´ jen setiny procenta celkové produkce. Od té doby se poptávka zvyšuje s tím, jak roste spotřeba bioproduktů vůbec. Vyšší cena biobavlny je tedy zčásti tvořena celkově nižším objemem výroby – menší množství přepravené suroviny znamená větší náklady na dopravu v přepočtu na jednotku, v továrně na biopřízi nebo látku stroje třeba nepracují na víc směn, zdražuje se tím práce apod.

Stará dobrá ruční práce

Největší podíl na nákladech tkví ale přímo na plantáži. Bavlna je náročná na vodu, musí se zavlažovat. V subtropických oblastech Afriky, Indie nebo Jižní Ameriky, kde se pěstuje, tvoří voda významnou položku. Zavlažovat musejí i ekozemědělci. Bavlnu napadá taky celá řada škůdců. Největší nepřátelé bavlny jsou mšice bavlníková (Aphis gossypii) a molice Bemisia argentifolii. Molice vysává šťávu ze zelených částí rostliny a způsobuje předčasné usychání, mšice zase obvykle ke konci sezóny svým trusem způsobuje lepkavost bavlněných chuchvalců, která kazí výslednou kvalitu vlákna. Biovlákno je obvykle kratší a proto náročnější na další zpracování.

Konvenční zemědělci s hmyzem bojují jednoduše: postříkají pole insekticidy. K tomu přidají ještě chemická hnojiva a nakonec vše završí tzv. defolianty. Tyto chemikálie, aplikované těsně před sklizní, způsobí uschnutí zelené části rostliny a opadání listů, chuchvalce bavlny se pak dají snadno sklidit pomocí strojů a navíc se neobarví chlorofylem. Toho všeho se ekozemědělci dobrovolně vzdávají, aby nezatěžovali přírodu. Jejich úroda je pak výrazně nižší a na kvalitě bavlny se to projeví. Navíc, pokud by sklidili bavlnu strojově, aniž by byla suchá, hrozilo by zplesnivění úrody. Proto dávají přednost sklízení ručním sběrem, což náklady opět zvyšuje.

Teplo a vosičky

Neznamená to, že jsou biorolníci v každodenním „souboji“ s přírodou úplně bezmocní. Musejí se vracet k tradičním postupům. Např. pravidelným střídáním bavlny s tzv. leguminózami, rostlinami, jejichž kořeny dovedou vázat vzdušný dusík. Ten pak přirozeně zúrodňuje půdu. Správné načasování sklizně hraje taky obrovskou roli.

Můžou nasazovat i přirozené predátory škůdců bavlny. Molici Bemisia argentifolii třeba požírá parazitická vosička, kterou si můžou koupit „rozmnoženou“ v takzvaných rostlinných bankách (viz rámeček). Jak zjistili mikrobiologové z Illinois v USA, existuje taky houba (Paecilomyces fumosoroseus), která zabíjí molice tím, že proniká svými hadovitými vlákny do jejich těl a živí se jimi. Výroba koncentrátu houbových spor je však velmi drahá. Další možností je tepelná defoliace. Její možnosti zkoumají vědci z texaského Austinu. Princip je jednoduchý – zelené části rostliny se spálí s pomocí stroje s propanovými hořáky. Dá se to udělat tak cíleně, že bavlněný chuchvalec není poškozen a navíc zabijí dvě mouchy naráz. Teplo totiž zabije i škůdce. Projekt financovaný americkou Federální agenturou pro životní prostředí (EPA) už zaznamenal úspěšné sklizně na pokusných polích v údolích řeky Rio Grande i ve středním Texasu.

Nákup s puncem charity

Některé firmy se snaží povzbudit poptávku po drahém biotextilu různě. Třeba texty vyvolávajícími dojem, že oblečení z obyčejné bavlny obsahuje chemikálie, které v něm přetrvávají i po několikerém vyprání a můžou se dostat do těla s „nedozírnými následky“. Jiřina Štanclová, donedávna výrobní ředitelka textilní firmy Perla z Chocně, je přesvědčená, že výrobky pocházející od českých výrobců jsou zdravotně nezávadné. „Na přípustné chemické zbytky jsou tu přísné normy a kromě kontrol inspekce si je hlídá výrobce vlastním testováním. Myslím, že jen výrobky z Vietnamu, prodávané na tržnicích, nejspíš neplní normy ohledně formaldehydu.“

Spíš než koncového zákazníka čeká ohrožení sběrače na konvenčních plantážích – v rozvojových zemích se i konvenční bavlna často sklízí ručně. Sběrači tak nastupují na pole postříkané defolianty a pesticidy bez jakékoli ochrany. Vdechují těkavé látky, které se z chemických postřiků bezprostředně uvolňují, dotýkají se rostlin. Často jde o děti. Velké firmy na biobavlnu jako švýcarská Remei AG nebo nizozemská Bo Weevil se snaží hlídat, aby jejich dodavatelé na sklizeň bavlny nezneužívali děti a dospělí dostali řádně zaplaceno. Mimoto financují i školicí centra pro místní malé rolníky, jejich nadace poskytují peníze pro další podporu: např. zavlažovací zařízení, prostředky pro vermikompostování (s využitím některých druhů dešťovek), potrubí, pumpy apod. Mimoto plodiny střídající se s bavlnou můžou sloužit jako kvalitní výživa pro rolníky z ekologických plantáží.

K důvěře zákazníků nestačí ale jen tvrzení firmy samotné na svých stránkách. Výrobky podléhají certifikaci kontrolních organizací, ať už v místě pěstování, nebo výroby. Výrobní postupy bývají delší a složitější, ale výsledný materiál je pak odolnější. Západní výrobky mívají ne jeden, ale několik certifikátů od různých firem, aby zvýšily důvěryhodnost a prestiž své značky. Což taky není zadarmo.

Koupí výrobků z biobavlny, vybavených kromě označení Bio i logem FairTrade, tak šetříte nejen životní prostředí, ale i zdraví těch, kteří se něm nadřeli.

Užiteční vězni

Zajímavý způsob, jak pomoci ekozemědělcům a přitom zaměstnat vězně, vymysleli v roce 2004 ve věznici Seminole County Correctional Facility na Floridě. Dvanáct vězenkyň, které se obvykle staraly o zdejší zeleninovou zahradu, začalo pod vedením profesora entomologie z Výzkumného centra Floridské univerzity v Apopce „pěstovat“ ve sklenících hmyzí predátory. Vypěstovaly tisíce parazitických vosiček a staly se „dvorními dodavateli“ Floridské univerzity a ministerstva zemědělství. Vosičky „zabírají“ kromě bavlníku i na škůdce plodů papáji, molice Trialeuroides variabilis. Dalším úspěchem vězňů jsou brouci Gratiana boliviana, požírající plevel z čeledi lilkovitých – lilek Solanum viarum. Tento plevel je velmi invazivní a jiné rostliny nemůžou v jeho okolí růst. Díky této biologické ochraně vydělali peníze pro svůj vězeňský fond a ušetřili USA miliony dolarů za pesticidy. Vězni dělají užitečnou práci a někteří navíc získali kvalifikaci a certifikát pro boj s hmyzími škůdci, který uznávají zahradnické a školkařské firmy po celých Spojených státech.
Zdroj: http://news.ufl.edu/2004/11/08/prison-bigs/

Další informace:
www.pan-uk.org
www.didymos.cz
www.biobaby.cz
www.boweevil.nl
www.remei.ch

Článek vyšel v časopisu EkoList č. 2/2007.


reklama

Iva Nachtmannová
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist