Salvadorský kněz chová ryby, aby nakrmil farníky

Farář ryby levně prodává a za utržený peníz financuje svůj podnik.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | jc berry / Flickr.com

Za pomoci kostelníka a farníků zřídil Moises Rutilio Morán, farář ve městě Santa Ana asi 60 kilometrů severozápadně od metropole San Salvadoru, chovný rybník pod stromy nedaleko svého kostela Nuestra Seňora del Rosario, který je kvůli koronaviru uzavřen.

"Umím kázat, vykládat katechismus, řídit tým... Ale nikdy jsem nechoval tilapie," vysvětluje. "Proto v prvních deseti dnech, které byly obtížné, mnoho ryb uhynulo," svěřuje se jednačtyřicetiletý kněz.

Farář od Nuestra Seňora del Rosario nejprve rozdělil potraviny 1700 rodinám, dokud se o ně stát nepostaral. Pak se pustil do chovu tilapií, které levně prodává a za utržený peníz financuje svůj podnik. "Pomáháme si vzájemně," říká. Zatímco jeho kostelník Roberto Rivas kuchá ryby, farář konstatuje, že chov ryb je práce na plný úvazek. Mnoho salvadorských kněží muselo své zaměstnance propustit, ale on si najal Williama Hernándeze, lékárníka, který přišel o místo, a další dva pracovníky.

Kněz nezapomněl ani na své pastýřské poslání a vysílá mše přes sociální sítě. "V této době plné úzkosti věřící potřebují, aby je někdo povzbudil," zdůrazňuje.

V El Chaparralu, asi 40 kilometrů severně od San Salvadoru, to byly zase děti, kdo si vyhrnul rukávy a pustil se do pěstování zeleniny. Produkty jdou na stůl 107 rodinám v obci.

Pandemie a nedostatek vedly k prudkému zvýšení cen ovoce a zeleniny. Proto jsou ředkvičky, papriky, zelí, rajčata, špenát či pastináky vypěstované dětmi vítány. "Je to iniciativa naší obce El Chaparral, na níž se podílejí děti a mladí lidé," říká Victorina Alvarengová, která doprovází svou devítiletou dcerku Sheylu na zahradu.

Zahrada je rozdělena na parcely se jmény dětí, které se o ně starají. Část pozemku je obhospodařována kolektivně a ovoce a zeleninu odsud dodávají starým lidem. "Učíme tak děti, aby byly solidární a aby jednou, až dorostou, byly dobrými lidmi," zdůrazňuje Victorina Alvarengová.

Asi měsíc po zasazení semínek přišla první sklizeň ředkviček, které děti nadšeně dolovaly ze země. "Jsem šťastná, protože nesu domů čerstvou zeleninu. Nemám peníze, ale mám zdravé jídlo," uvádí Sheyla a hrdě ukazuje, co vypěstovala.

Podle Felicie Mijangové ze Svazu obcí na severu Salvadoru má myšlenka kolektivních zahrádek kořeny v době před několika desetiletími, kdy bylo více než 10 000 Salvadorců prchajících před občanskou válkou izolováno v jednom táboře v Hondurasu.

Tento tábor Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) nemohli Salvadorci opustit, protože ho hlídali honduraští vojáci. Zvykli si tedy pěstovat si vlastní ovoce a zeleninu.

Svaz obcí na severu Salvadoru aktivně podporuje stovku rodinných a komunitních zahrádek v regionu a s pomocí amerických a kanadských nadací jim poskytuje semena.