Sloni z tropických lesů Gabonu mají hlad. Prales už je neuživí

Výzkumníci z univerzity ve Stirlingu posledních dvaatřicet let mapují vývoj lesních porostů v Gabonu. Se zvláštním důrazem na oblast Lopé, která je od roku 2002 vyhlášena národním parkem. A povšimli si, že zdejší pralesy se zvolna mění. Ubývá v nich plodonosných ovocných stromů. A s tím se snižuje i potravní nabídka pro mimořádné druhy savců, které tu žijí. Referuje o tom Independent.

Nárůst průměrných teplot a pokles úhrnu srážek, jasně pozorovatelný mezi sezónami za období 1986-2018 v celém povodí Konga, má poměrně nečekané důsledky. Jak upozorňuje tým Emmy Bushové z univerzity ve Stirlingu na příkladu lesů v gabonském národním parku Lopé, přibližně 70 druhů zdejších volně rostoucích a ovoce plodících dřevin postupně snižuje svou produkci. Ovocné stromy tu sice dál rostou a plodí, ale v současnosti až o 81 % méně než před lety. To, co se dá nazvat klimatickými změnami, se tu přímo promítá do dostupnosti a šíře potravní nabídky pro zvířata z celého pralesa. Slony, šimpanze, gorily.

„Méně ovoce v ekosystému má významná dopad na celou lesní dynamiku,“ vysvětluje Bushová. „Znamená to méně semen k šíření, ohrožení budoucího růstu a reprodukce rostlin a méně potravy pro zdejší živočichy.“ Že je situace vážná potvrzuje i výrazný pokles kondice v pralese pozorovaných slonů. Mezi lety 2008-2018 se jejich průměrná váha snížila o 11 %, což znamená, že sloni v lese v podstatě hladoví. Příčin může být podle Bushové několik, vzájemně provázaných a souběžně se komplikujících.

Sloni v pralese například patří k významným šiřitelům bylin a stromů prostřednictvím trusu, a tak přispívají k obohacování diverzity vegetace jednotlivých stanovišť. Když je ale ovoce méně dostupné, nemají sloni sami co jíst ani co šířit.

V obecné rovině se dá snížená schopnost ovocných stromů přinášet chutné a šťavnaté plody přičíst vyšším průměrným teplotám a nižším srážkám. A jak říká Lee White, gabonský ministr pro životní prostředí: „Tohle může být přesně ten signál, že jsme se dostali ke zlomovému bodu, kdy klimatická změna začíná škodit ekosystémům, které nás běžně spíše chrání.“ Gabon je přitom v pořadí třetí nejzalesněnější zemí světa (po Surinamu a Mikronésii). White nebere závěry skotských výzkumníků na lehkou váhu. „Znamená to, že všechny gorily, sloni, šimpanzi, zoborožci, opice, prostě všichni zvířecí obyvatelé pralesa, naleznou o 80 % méně potravy. A budou hladovější, vyčerpanější, náchylnější k chorobám. Jejich populace se začnou snižovat, což je počátek krachu.“

Bushová i White se shodnou na tom, že situace v Gabonu nejspíš není unikátní a je patrně přítomná v celém povodí Konga. Jen v Gabonu si toho mohli badatelé všimnout, protože tu už od roku 1986 kontinuálně běží výzkum v terénu. „Může se to dít všude a my o tom jenom nevíme, protože se nedíváme,“ dodává White. Předjímat v takové situaci nějaká řešení je nesnadné. Dá se ale očekávat, že zvířata nebudou chtít v pralese hladovět. A zrovna sloni mohou zamířit na pole a do sadů zemědělců farmařících v blízkosti národního parku Lopé, kteří se asi o úrodu obírat nenechají. Bude přibývat konfliktů a ubývat slonů. A spolu s tím se bude snižovat opět i schopnost ovocných stromů v pralesích šířit se.

Gabonský prezident Ali Bongo Ondimba k tomu říká: „V posledních létech jsme se divili, proč sloni – kterých tu od pytlácké krize spíše přibývá – pořádají nájezdy na pole zemědělců. Teď chápeme, že je z pralesů hnal hlad. Je to vlastně jen další příklad toho, jak Afrika musí splácet dluh a adaptovat se na krizi, kterou nepomáhala vytvořit. Ač je teď sama její nejzranitelnější obětí.“

---

reklama

---