Stromy si desetiletí znečišťování ovzduší pamatují. A při požárech nám to připomínají

Když les zachvátí požár, nehoří jen stromy. Do ovzduší se tu spolu s dýmem dostávají i znečišťující látky, které do sebe vegetace v předchozích desetiletích absorbovala. Dokládá to aktuální studie australských vědců, kteří ze vzorků odfiltrovaných znečišťujících látek čtou ve špinavé minulosti regionů. Píše o tom Phys.org.

Co mají společného roky 1984, 1987, 2001 a 2004? Obyvatelé Sydney vědí. Tehdy se totiž rozsáhlé požáry buše dostaly až k předměstí a způsobily lidem nemalé komplikace. Pokud pomineme hospodářské škody, stěžovali si místní hlavně na zhoršenou kvalitu ovzduší. Vcelku nepřekvapivě se kvůli kouři totiž výrazně zvýšila koncentrace prachových polétavých částic PM 10 a PM 2,5. Tým Cynthie Isleyové z Macquarie University v Sydney se podíval na tento prach podrobněji. A zjistil, že onen dým nebyl tvořen jen uhlíkem/oxidem uhličitým. V měřitelných koncentracích v něm byly zachyceny také těžké kovy. Olovo, kadmium a mangan.

Zrovna olovo je přitom možné považovat otisk nedávné minulosti. Přidávat jej do benzínu tu postupně přestávali od roku 1985 a od roku 2002 je Austrálie, když přijde na pohonné hmoty, zcela bezolovnatá. Stromy, které ale byly emisím olovnatých paliv vystaveny, za čtyřicet let nezapomněly. A když začalo hořet, byly olovnaté částice znovu uvolněny do atmosféry. V některých případech sahala paměť stromů na minulé znečistění ještě dál, o 70 let nazpátek. Tým Isleyové totiž vycházel ze vzorků odebraných z použitých filtrů masek během požárů. A sledoval přitom i původ izotopů jednotlivých těžkých kovů.

Dokázali proto stanovit i konkrétní oblasti/regiony původu olova a typy paliv. Většina pro dopravní průmysl užívaného olova v Austrálii totiž pochází z dolů na Broken Hills a ty mají „jiný podpis“ izotopů než na olovo rovněž bohaté podloží u Hawkesbury. Dalo se tedy odlišit, kdy se do stromů zapsaly jako absorbované výfukové plyny, pozůstatek těžby rudných hornin, spaliny z rafinérií, pozůstatky spalování odpadů v domácnostech a kdy bylo olovo uvolněno do ovzduší přírodní cestou.

Podstatné jsou přitom dvě informace – že se krátce po požárech koncentrace těžkých kovů v ovzduší zvýšila až dvojnásobně a že tím přímo nedošlo k ohrožení života obyvatel. A také to, že stromy nezapomínají. V nich inhibované látky se do ovzduší mohou při požáru znovu snadno uvolnit. Jak zmiňuje Isleyová, problém se neomezuje jen na Austrálii a olovo. Toxické dědictví uložené ve stromech odpočívá po celém světě. A třeba na Ukrajině a v Bělorusku může být i pěkně radioaktivní.

---

reklama

---