Studie: Žraloci patří ve Středozemním moři k častým úlovkům navzdory ochraně
Přestože jsou často náhodně chyceni do sítí lodí, které loví jiné ryby, poptávka po jejich mase a ploutvích vedla od roku 1970 k úbytku žraloků a rejnoků v oceánech odhadem o 71 procent.
Desítky zemí zakázaly rybolov ohrožených druhů žraloků a rejnoků ve velkém měřítku. Až 90 procent světové rybářské flotily však tvoří malé lodě, které je loví omylem.
Italští vědci chtěli získat lepší představu o stavu těchto druhů v částečně chráněných oblastech Středozemního moře, které povolují rybolov s omezeními. Za tímto účelem výzkumný tým fotografoval úlovky lodí, které připlouvaly do přístavů, a vytvořil databázi mapující činnost drobných rybářů na 11 místech ve Francii, Itálii, Španělsku, Chorvatsku, Slovinsku a Řecku.
Tým pak pomocí statistických modelů prokázal, že úlovky ohrožených druhů byly vyšší v částečně chráněných oblastech (517 exemplářů) než v oblastech bez těchto opatření (358). Rybáři ulovili 24 druhů žraloků a rejnoků, kterým hrozí vyhynutí. Při vážení byla hmotnost žraloků a rejnoků ulovených v částečně chráněných oblastech dvakrát vyšší.
Jedním z vysvětlení může být možnost, že tyto druhy dávají přednost pobřežním vodám, kde většina drobných rybářů loví raději.
"Většina lidí se domnívá, že dopad na biologickou rozmanitost mají velká rybářská plavidla, což je pravda," připustil spoluautor studie Antonio Di Franco ze Sicilského mořského centra. Vědci podle něj ale zdaleka tolik neví o dopadech rybolovu, který provozují jednotlivci. "Neznáme činnost drobných rybářů, nevíme, kolik sítí skutečně používají a kde loví," uvedl.
Více než 100 zemí se zavázalo, že do roku 2030 celosvětově zvýší na 30 procent podíl chráněných oblastí v oceánech.
reklama
Čeští vědci studovali půdní paměť luk v rumunské Transylvánii. A odhalili původ jejich druhové bohatosti 
Myši domácí se šířily Evropou různě. Prozrazuje to hodně i o migraci lidí
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
