Tarpan nebyl divoký kůň. Jen zdivočelý nebo zkřížený, ukazují zahraniční výzkumy

Desítky let byl tarpan považovaný za posledního divokého koně Evropy. Moderní výzkumy však ukázaly, že tarpan byl pouze zdivočelý kůň domácí, případně kříženec domácích a divokých koní. Na závěry zahraničních vědců upozorňuje studie Divoký kůň a pratur: klíčové druhy pro formování české krajiny, na jejímž vzniku se podíleli vědci z Biologického centra Akademie věd, Jihočeské univerzity, Univerzity Karlovy a Ústavu biologie obratlovců Akademie věd.

„Tarpan byl v literatuře tradičně popisován jako šedivě zbarvený kůň. Až genetické analýzy archaické DNA z tisíce let starých kostí publikované v roce 2009 ukázaly, že sázka na šedé zbarvení byla omyl,“ popisuje spoluautor studie, Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky. Na vzorku několika desítek divokých koní nalezených napříč Euroasií se totiž ukázalo, že původním zbarvením divokých koní byl hnědák. Tedy srst v odstínech hnědé, hříva, ocas a spodní části končetin černé

Hlavním zdrojem popisu tarpana se stalo pozorování botanika a cestovatele Samuela Gottlieba Gmelina, který sledoval v roce 1769 stádo koní u Voroněže. Zbarvení zvířat bylo podle něj myšovité, ale ve stádě se vyskytovala i zvířata bílá a šedá. Právě šedou považoval Gmelin za typickou pro divoké koně, byť sám ve svém popisu upozorňoval na silný vliv domácích koní.

Pochybnosti o tom, zda je tarpan skutečný divoký kůň a zda byli původní koně šediví, se v literatuře objevovaly po celá desetiletí. Například Colonel H. Smith v roce 1841 vyslovil myšlenku, že cestovatelé zmiňující koně s šedivým zbarvením a vzpřímenou hřívou popisují ve skutečnosti zdivočelé domácí osly. Další vědci považovali tarpana od počátku za mýtus, který jako biologický druh nikdy neexistoval, a tvrdili, že šlo zdivočelé křížence pravděpodobně mongolských a arabských koní. Už v roce 1888 označil profesor Carl Vogt tarpana jako „zdegenerovaného koně z Asie“.

„Tyto kritické pohledy ale zůstaly na mnoho desetiletí v menšině a informace o šedivě zbarvených tarpanech především od 30. let 20. století převažovaly ve většině literatury,“ upozorňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina a spoluautor studie.

Až moderní analýzy archaické DNA potvrdili, že šlo skutečně o omyl. Definitivním důkazem byla srovnávací morfologická analýza jediných dvou zachovaných lebek ruských tarpanů a 83 vzorků různých plemen koní. Ukázalo se, že v jednom případě jde evidentně o lebku koně domácího, ve druhém přinejlepším o křížence s koněm domácím, což autoři uzavřeli konstatováním, že tarpan nesplňuje kritéria pro klasifikaci jako samostatný druh.

I název tarpan je jako označení pro divoké koně v Evropě relativně nový a nepůvodní. Po tisíce let tu byli nedomestikovaní lichokopytníci jednoduše nazývání jako divocí koně. Termín tarpan se začíná objevovat až od poloviny 19. století.

Toto označení používali asijští kupci, kteří přes oblasti Střední Asie obchodovali s Ukrajinou. Původně tarpanem označovali lehké divoké, či spíše zdivočelé koně z oblasti Střední Asie. V dobové literatuře bývá tarpan rovněž uváděn jako předek rychlých arabských koní a popisován v protikladu k menším a robustnějším koním evropským. Až později se začal termín tarpan používat také pro poslední divoké koně přežívající v Evropě.

Na základě nových zjištění se tedy vědci vrací k původnímu pojmenování divoký kůň.

Mýtus o tarpanovi dal vzniknout dvěma plemenům koní. Šedivě zbarvený polský konik a německý Heckův kůň měli být rekonstrukcí přesné podoby původních divokých koní Evropy. V současné době jsou tak živou upomínkou na omyl některých vědců, který v literatuře zakořenil na dlouhá desetiletí.

---

reklama

---