Tkáně ohrožených zvířat se vkládají do biobank jako pojistka uchování druhů

Lori žlutohřbetý ze zoo v Chesteru musel být utracen. Bylo mu 28 let a trpěl vážnou, neléčitelnou artritidou, která trápila jeho nohy. Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUCN) tyto ptáky řadí ke druhům ohroženým vyhynutím. Veterinářka Gabby Drakeová odebrala z ptačího tělíčka dva malé kousky tkáně, které se připojí ke vzorkům 100 dalších druhů zmrazených v biobance Nature's Safe. Ve zkumavkách s nemrznoucí tekutinou jsou za teploty minus 196 stupňů Celsia pozastaveny životní procesy, ale někdy v budoucnu, za desítky, možná stovky let, budou moci být tyto druhy probuzeny zpět k životu. Banka je záložna pro případ, že tato zvířata nakonec vyhynou, píše na svém webu BBC.

Podle odborníků mizí přírodní druhy z planety rychleji než kdykoli dříve. Podle odhadů OSN hrozí zánik až milionu živočišných a rostlinných druhů a rozhoduje se, které z nich uchovat v biobance. "Vyhynutí to nezastaví, ale určitě to může pomoci," řekl zakladatel Nature's Safe Tullis Matson. "Tady život znovu začíná," říká nadšeně nad mikroskopem zobrazujícím uchované gepardí kožní buňky. Černé středy jsou jádra obsahující jedinečnou genetickou informaci mrtvého geparda.

"Toto zvíře uhynulo roku 2019. Oživili jsme ty buňky před několika dny a vidíte, pokrývají celou obrazovku, stále se dělí," řekl Matson. Pro jeho záměr jsou kožní buňky, zejména fibroblasty z vazivové tkáně, to nejlepší. Jsou důležité při hojení a po vyjmutí z mrazicího boxu a zahřátí na tělesnou teplotu se začnou ve výživném roztoku rychle dělit. V budoucnu by mohly být využity při klonování nových zvířat.

Klonování není nic nového, už v roce 1996 se podařilo ve Skotsku naklonovat ovci Dolly. Americká biotechnologická společnost Revive and Restore nedávno vytvořila klon s využitím kožních buněk ohroženého tchoře černonohého, který uhynul před několika desítkami let. Jeho vajíčka byla zmrazena od roku 1988. Spojením fibroblastu tchoře s buňkou vajíčka vzniklo embryo, z nějž se roku 2020 narodil tchoř pojmenovaný Elizabeth Ann. Stejnou metodu použili při naklonování koně Převalského za cenu 60 000 dolarů (1,4 milionu korun). Klon jménem Kurt nyní žije v zoo v San Diegu. "Pro to zoo bylo levnější koně naklonovat, než tam dovézt zvíře z nějaké evropské zoo," řekl Ben Novak z Revive and Restore.

Zachovat genetickou různorodost je velmi důležité. Jakmile se začnou stavy nějakého druhu snižovat, dojde na příbuzenské křížení. Potomci savců nesou genetickou informaci svých biologických rodičů, a pokud jsou rodiče spříznění, zvyšuje se pravděpodobnost předání genetické nemoci.

Vytváření buněčné banky není podle Novaka zrovna nejlevnější. "Ochránci se snaží zachovat druhy, ale nedokážeme zachránit všechno, zánik pokračuje. Uchování v bankách je příležitost pro budoucí obnovu. Když to teď neuděláme, budeme toho v budoucnu litovat," řekl Novak.

Bill Sutherland z Cambridgeské univerzity upozornil na to, že zakládání biobank může svádět k tomu myslet si, že se není čeho bát, protože můžeme ztracené druhy "zmrazit" pro budoucnost. "A pak je tu téma, jak vybrat, co chceme zachovat. Bylo by úžasné mít tkáně 20 sněžných leopardů z 20 různých míst, ale to bude obtížné," řekl Sutherland.

Nature's Safe spolupracuje s evropskými zoo a zejména s tou v Chesteru. Kdykoli je třeba zvíře utratit, nebo když nečekaně uhyne, přidají veterináři do banky jejich tkáně. "Je to paprsek světla. To umírající zvíře je nadějí pro budoucnost svého druhu, protože můžeme jeho genetický materiál zmrazit," řekl Matson.

I když zmrazení není dokonalou metodou, umožňuje uchovat tkáně i tak kriticky ohrožených zvířat, jako je žába hvízdalka antilská, kterou dohnalo na pokraj vyhynutí plísňové onemocnění. A také je zde pták kraska krátkoocasá, která je kriticky ohrožená, protože jde o velmi požadovaný druh v obchodu s ptactvem.

Sue Walkerová, která vede v chesterské zoo vědecký tým, říká, že je třeba zachránit tolik genetického materiálu, kolik je jen možné. "Když to neuděláme ve chvíli, kdy zvíře umírá, prostě o tento materiál přijdeme," řekla.

Letos v této zoo našli jednoho dne v kleci mrtvou samici jaguára Goshi. Drakeová opatrně uřízla její levé ucho, zabalila do chladicího boxu a odeslala do Nature's Safe. Až pak poslala Goshiino tělo na pitvu. "Jaguáři nepatří k těm nejvíce ohroženým druhům, ale ubývá jich a čelí stejnému tlaku ze strany člověka jako ostatní velké šelmy. Goshi byla docela mladá a nikdy neměla potomky. Je to smutné, ale je výborné vědět, že její tkáň zůstala někde zachovaná," sdělila veterinářka.

V kleci teď žije sám jaguáří samec. Walkerová říká při pohledu na něj, že bude "trvat desítky let, než bude k dispozici technologie, která umožní využít zachované vzorky". Stejně jako kolegové doufá, že na využití zmrazených buněk dlouho mrtvých zvířat nakonec nedojde. "Když to teď ale nebudeme dělat, přijdeme o tento genetický materiál navždy," řekla.

---

reklama

---