Tučňáci cítí jen slanou a kyselou chuť. Pro vědce je to evoluční hádanka
Lidé svým jazykem rozeznávají základní chuti - slanou, sladkou, kyselou a hořkou. A díky specifickým receptorům umí poznat i chuť pátou, zvaná umami. Ta předává organismu informaci, že právě požívá látku s vyšším obsahem kyseliny glutamové, tedy že konzumujeme maso. Ačkoliv existence této „masité“ chuti nebyla až do roku 2000 vědecky popsána, dnes se má za to, že ji běžně vnímá většina živočichů. Tučňáci mezi ně však nepatří, a to i přes to, že jsou téměř výhradní konzumenti rybího masa. Jak podotýká Jianzhi Zhang z Michiganské univerzity: „Je to tak trochu evoluční hádanka, na kterou pořád nenacházíme patřičnou odpověď.“
Řada ptáků, například slepice nebo pěnkavy, nevnímá sladkou chuť. Přesto mají receptory, jež jim umožňují detekovat přítomnost kyselé chuti nebo umami. Za objevem zúženého chuťového spektra tučňáků stál genetický výzkum, který na tučňácích císařských a kroužkových prováděli Zhangovi kolegové v Číně. „Opakovaně sekvenovali část jejich genomu, a nemohli najít funkční geny pro chuťové receptory,“ říká Zhang. „Když jsme se na jejich DNA podívali podrobněji, zjistili jsme, že to není omyl. Tučňákům skutečně chybí funkční genové skupiny pro vývoj receptorů sladké, hořké a umami chuti.“
K vysvětlení toho, proč v průběhu evoluce tučňáci ochudili své spektrum chutí, mají vědci z Michiganské univerzity zatím jen teorie. Za zmínku stojí například původní výskyt všech tučňáků v extrémně chladném prostředí. A zatímco plné rozvinutí chuti sladké, umami nebo hořké je vázáno na určitou teplotu, k pocítění slané nebo kyselé postačí i mráz. „Můžeme tedy předpokládat, že si tučňáci na evoluční cestu nevzali navíc nic, než co v mrazivém prostředí potřebují,“ říká Zhang. „Z čehož možná nemají radost jejich současní potomci, kteří se z chladné Antarktidy vydali blíže k rovníku.“ Co by to ale bylo za vědeckou teorii, kdyby k ní neexistovala alternativní hypotéza.
Druhou variantou je, že tučňáci díky specifické stavbě svého jazyka nemají vyvinuté chuťové pohárky. Zdali první pozbyli chuťového vjemu, a teprve pak chuťových pohárků, jisté samozřejmě není. Jejich jazyk je krátký, pokrytý tuhým povrchem zrohovatělé vrstvy. Jeho primárním účelem není vychutnávat, ale podržet cukající se rybu ve směru polykajícího jícnu. „Tučňáci polykají ryby vcelku, a tak možná nemají o nějaké vychutnávání vůbec zájem,“ říká Zhang. „Ve které fázi vývoje ve skutečnosti pozbyli tři z pěti chutí ale zatím skutečně netušíme.“
reklama
Skokan Grafův při rozmnožování předává genom jen jednoho z rodičů
Vědci vyřešili záhadu hnědých pand, za zbarvení může chybějící sekvence DNA
Věda ukazuje, jak hadi získali evoluční výhodu před konkurencí