V bývalém lomu na Jesenicku letos vykvetly tisíce vzácných hořečků
21.12.2023 10:42 | BRNO
( ČTK)
Hořeček nahořklý pravý patří mezi zákonem chráněné druhy. V České republice byl v minulosti znám z více než 400 lokalit, nyní jich podle Šůlové zbývá posledních sedm desítek.
Více než 4700 rostlin silně ohroženého hořečka nahořklého vykvetlo letos v bývalém mramorovém lomu Kukačka u Bílé Vody na Jesenicku, což jej zařadilo mezi tuzemské lokality s nejvyšším výskytem tohoto vzácného rostlinného druhu. V České republice roste hořeček na necelé stovce míst, většinou jen v počtu několika desítek či nejvýš stovek kvetoucích rostlin, sdělila Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), která o bývalý lom Kukačka pečuje.
"S prací jsme tu začali v roce 2017. Na Kukačce počty hořečků za těch pár let výrazně vzrostly. V roce 2017 jich tu kvetla asi tisícovka. Museli jsme odstranit náletové dřeviny, které lom zarůstaly a stínily, pravidelně se tu seče tráva. Důležité je hlavně vyhrabávání mechu a jeho narušování, aby mohla semena hořečků nejen vyklíčit, ale i úspěšně dál růst," uvedl botanik Radek Štencl z AOPK.
Jedním z důvodů, proč hořečky z české krajiny už téměř vymizely, je postupné zarůstání vhodných ploch. "Přestalo se pást a kosit. Hořečky, stejně jako řada dalších druhů rostlin, ale nemají v konkurenci náletů a vysoké trávy šanci. Vedle hořečků se na Kukačce nyní daří i dalším vzácným druhům, jako je hořec křížatý nebo hvozdík pyšný pravý," dodal Štencl.
Hořeček nahořklý pravý patří mezi zákonem chráněné druhy. V České republice byl v minulosti znám z více než 400 lokalit, nyní jich podle Šůlové zbývá posledních sedm desítek, kde lze většinou spatřit jen několik kvetoucích rostlin. V Jeseníkách hořeček roste také na lyžařské sjezdovce na Červenohorském sedle.
AOPK připravila záchranný program zaměřený na tuto vzácnou rostlinu. "Záchranné programy pro vzácné druhy rostlin a živočichů spočívají často v podpoře šetrného hospodaření, aby měly ohrožené druhy alespoň někde vhodné podmínky k životu. Zároveň ale nepomáhají jen těm druhům, pro které se připravují. Například prosvětlování lesa prospěje kromě rostlin také řadě druhů hmyzu. Záchranných programů nyní běží 13 a připravují se další. Díky nim se z naší přírody nevytratil třeba hvozdík písečný český, daří se zvyšovat počty syslů obecných či užovek stromových," dodal ředitel AOPK František Pelc.
reklama
BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (17)
No právě pastva, kosení, prosvětlování lesa (lesní pastva...).... To co nejvíc chybí v stovku let zarůstající krajině.
Odpovědět
Podle mě by chtělo tu ochranu přírody provádět aktivněji a cíleně některé druhy chráněných rostlin množit. Konkrétně hořce patří ke kytkám, které se výsevem množí relativně snadno (vlastní zkušenost) a při vhodném předvýsevním ošetření semen je klíčivost skoro stoprocentní.
Odpovědět
Hořce a ostatní takové kytky nevysejete do hustého, nenarušeného drnu.
Například koniklec potřebuje: málo stařiny, volná políčka bez mechu porostu a a stařiny. No a po vysemenění potřebuje zadupat do holé země a pak potřebuje Medarda celé léto. Jen v tom případě vyroste. Stará rostlina se pak udrží tak 50 let.
Odpovědět
Ideální příprava byla v únoru vypálit trávník, kdy zmizela stařina, mechy a omezily se keře. No a pak přepást kozou.
Odpovědět
Tím aktivním výsevem jsem myslel sběr semen, jejich stratifikace přes zimu v chladnu, na jaře výsev do nějakého truhlíku, po vyklíčení a zesílení rostlin přepikýrování a až budou rostliny dostatečně silné, měla by následovat výsadba na definitivní stanoviště. To se zvládne zhruba za rok a v průběhu té doby se dá provést ošetření definitivního stanoviště, aby tam nerostly náletové dřeviny, mechy a podobně. Každý skalničkář Vám potvrdí, že tohle je nejschůdnější cesta.
Odpovědět
No já vím, ale on kůlový kořen je nenahraditelný, takže když to není nutné, je samovýsev s pomocí pastvy nejlepší.
Odpovědět
Kůlový kořen se vytváří léty. Roční semenáč ho ještě moc velký nemá. Navíc taková umělá kultivace znamená, že se příliš neplýtvá cennými semeny. A o to jde v první řadě.
Odpovědět
Není hořec jako hořeček... To, co navrhujete, vám v tomhle případě vůbec nepomůže, hořeček je dvouletka a aby byl schopný se na lokalitě dlouhodobě udržet, musíte ho mít především v semenné bance v půdě. A to opravdu hodně, v podstatě byste tam musel sypat stovky až tisíce semen alespoň třeba deset let (s tím, že je nemáte kde vzít). Plus ten management, který těm kytkám dovolí vyklíčit a udržet se, tj. vyhrabávání mechového patra. A pak ještě štěstí, aby vám nepřišly po sobě tři blbé roky kdy po vlhkém jaru přijde extrémně suché léto a všechny vyklíčené kytky uschnou. Není to vůbec triviální, a i na řadě lokalit, kde v management optimální byl, tak tahle kytka v minulých letech najednou "nevysvětlitelně" zmizela. Ty současné populace všech hořečků v Čechách jsou už strašlivě fragmentární. Ono to vypadá, že 100 lokalit a na několika z nich pár tisíc kytek, že se vlastně nic neděje, že je kvantum mnohem vzácnějších a méně početných kytek a vlastně docela dobře, alespoň někdy, prosperují. Ale u rostliny s tímhle životním cyklem a s takhle komplikovanou ekologií je to hluboko pod minimální hranicí nutnou k dlouhodobému přežívání. Ono je sice s vynaložením ochranářské péče na nějakých lokalitách udržíte, ale na jejich dlouhodobé přežívání už má obrovský vliv blbá náhoda. Ta fluktuace v počtu jedinců na jednotlivých lokalitách bývá obrovská, klidně třeba o dva řády. No a ono pak když se vám parkrát o dva řády sníží početnost ze 60 ks, tak holt tam nezůstane už nic.
Odpovědět
Netvrdím, že se nic neděje, ale právě proto, že je to kytka s režimem dvouletky, o to více by se mělo nějakým způsobem bojovat o její uchování. Vyséval jsem i skalničky dvouletky a vždy se to dalo ukočírovat. Jinak to, že kytky naráz z nějaké lokality vymizí, jsem sám zažil na vlastní oči. Kdysi pod chatou mých rodičů se JZD pokoušelo odvodnit bažinu, aby se dala normálně obhospodařovat. Výsledek, bažina zůstala, akorát z ní vymizely všechny vstavače a mečík střechovitý. Takže pro mě osobně je každá zmizelá lokalita třeba jenom s pár druhy kytek neskutečný průser. Děkuji Vám za reakci a přeji Vám hezké nadcházející svátky.
Odpovědět
Ještě k těm semenům - semena těch hořečků by vůbec nemusela být v hlíně. Sám skladuji semena bylinek v papírových sáčcích v lednici. Ony musí projít chladovou periodou, aby se u nich nastartovalo klíčení. Pokud by lednice byla málo, dá se to nechat promrznout v mrazáku. Hlavně nesmí být semena v plastu, ale v papírových obálkách. Tohle by za pokus stálo.
Odpovědět
To vaše snažení má jeden háček. Musíte mít následovníka. Znám mraky podobných nenadálých výskytů rostlin a živočichů, které s odchodem nadšence zanikly. Příroda pracuje dál s chystá nám nová překvapení, naštěstí.
Odpovědět
Záchranné programy jsou krásný nápad. Zažil jsem jich mnoho, jenom nevím, jak některé po letech vypadají. Třeba namátkou záchrana perlorodky na Vidnavsku, co vy na to kluci a holky z agentury? Mám obavy i o hořeček.
Odpovědět
V tom máte pravdu. Mnohdy je na začátku obrovské nadšení a později
se nadšení vytrácí do ztracena. Bohužel vytrvat nemá sílu každý, kdo
něco začal. Pokud by to byla alespoň desetina nadšenců, tak budiž,
ale se změnou priorit ubývá i to nadšení. Pamatuji nadšení jedné
party o ekologické pojetí rybařiny na jedné lokalitě a po ztrátě
charismatického vůdce bylo po spolku, který za něho nenašel
náhradu. Mnohdy je "motorem" pouze jedna osoba a zbytek neumí a
nebo nechce po něm převzít vedení. Kecálistů jsou mraky, ale
dříčů a lidí ochotných jít s kůží na trh je čím dál tím méně.
Odpovědět
Máte pravdu - neboť kdo z mladých nadšenců vydrží pokračovat nadšeně v ochraně přírody až do stáří ?
Odpovědět
To myslíte tu dožívající, nerozmnožujíci se populaci perlorodky na Černém potoce? Bez původního , na perlorodku zvyklého pstruha a s vydrou v zádech je jakýkoliv záchranný program v ....... Najde se tam ještě vůbec nějaká? No a hořečci. Ještě že dříve k otevření lomu či například stavbě té sjezdovky na Č. sedle nemuselo být tisíc dobrozdání a nikdo tomu neházel klacky pod nohy. Být to dnes nebyli by hořečci.
Odpovědět
K těm perlorodkám taková drobná poznámka:
Aby se perlorodky množily spontánně, potřebují skutečně silnou populaci pstruhů nebo lososů. Rybí tělo totiž přijme larvičky perlorodek pouze jednou a podruhé už je odmítne a ony bez užitku zahynou na dně. No a silná populace pstruhů díky záplavě jejich predátorů je fikce. Takže dokud ekokreténi budou nesmyslně chránit přemnožené vydry, dokud se tady budou šířit volavky, norci američtí, čápi černí a další rybí predátoři, je život populací perlorodek odsouzen k existenci v podmínkách umělého chovu. V přírodě nemá šanci na přežití.
Odpovědět
To už věděli v době Otce vlasti Karla IV a chránili
vody před predátory, aby měl dostatek perel z našich
říčních perlorodek. Oni dokonce naváděli lid ke konzumaci vyder a bobrů tak, že co žije ve vodě je
postním jídlem a byl tím zajištěn jejich lov i tam,
kde žily perlorodky, pstruzi a mladí lososi. Možná
je tak nevědomky chránili před predací, ale možná
už to věděli a dělali to vědomě. Bohužel moudrost
se dnes nahrazuje pochybným vzděláním a výsledek je
takový, jaký je. Pstruh je vzácnost, lipan na pokraji
vyhubení, střevli potoční aby člověk hledal lupou
a tak bych mohl pokračovat, ale vydra přijde vylovit
ze zahradního jezírka karasy a mi před třemi roky i kapra z haltýře na potoce u plotu s pobíhajícím psem.
To by se za dob Otce vlasti dozajisté nestalo, ale
to tu taky nebyli různí ochranáři a "vědci".
Odpovědět
|
|