V Paříži v pondělí začne velký klimatický summit, ve stínu teroru
Na zahajovací den 21. konference stran Rámcové úmluvy o klimatických změnách (COP21) se do Francie, kde platí po teroristických útocích před dvěma týdny výjimečný stav, sjede 147 šéfů států a vlád včetně prezidentů USA Baracka Obamy, Ruska Vladimira Putina nebo Číny Si Ťin-Pchinga. Českou republiku bude v pondělí na jednáních na pařížském předměstí Le Bourget zastupovat premiér Bohuslav Sobotka.
Cílem pařížské konference je vytvořit celosvětovou "pařížskou klimatickou alianci", která má být schopna udržet růst průměrné globální teploty pod dvěma stupni Celsia v porovnání s úrovněmi předindustriální éry.
Ani několik dní před pařížskou konferencí není jisté, zda se nakonec skutečně podaří novou klimatickou smlouvu dojednat. Jisté naopak je, že dosud ohlášená opatření, která jsou jednotlivé státy ochotny přijmout k omezení emisí skleníkových plynů, jsou nedostatečná.
Některé státy už daly najevo, že své cíle ještě zvýší. Řeč je také o přezkoumávání klimatických cílů každých pět let, což prosazuje zejména Evropská unie.
EU, na niž připadá 11 procent světových emisí skleníkových plynů, se zavazuje snížit emise o 40 procent do roku 2030 oproti roku 1990 a například německá vláda slibuje snížení dokonce o 55 procent, i když to považují za nerealistické i některé ekologické organizace.
Ještě důležitější však je vývoj v USA a Číně, které jsou dohromady odpovědné za zhruba 40 procent skleníkových plynů, ale ke Kjótskému protokolu se nepřipojily.
Obě velmoci sice přislíbily, že se polepší, ale experti s jejich sliby spokojeni nejsou. Především slib Číny, že od roku 2030 už její emise nebudou dál stoupat, považují za příliš alibistický. Nikdo totiž neví, kolik bude Čína vypouštět CO2 za 15 let.
Ambice ekologicky uvědomělých zemí krotí také ropné státy, jako je Saúdská Arábie, pro kterou je export ropy a zemního plynu zdaleka nejvýznamnějším zdrojem příjmu. Zároveň ale tyto státy patří mezi ty, které může globální oteplování nejvíce zasáhnout. Přímo existenčně ohroženy jsou pak malé ostrovní státy v Pacifiku kvůli stoupající hladině moří.
Proti vytyčenému cíli udržet globální oteplování pod dvěma stupni je rovněž Indie, která je čtvrtým největším emitentem skleníkových plynů s podílem 6,5 procenta.
Kromě úkolu dospět ke globální dohodě o snížení emisí skleníkových plynů se dlouho plánovaná konference po pařížských atentátech s 130 oběťmi musí poněkud nečekaně potýkat s dalším globálním problémem. Už její konání v původně plánovaném termínu a podobě je vnímáno jako symbol vzdoru vůči terorismu. Bezpečnostní opatření, která by i bez atentátů byla nepřehlédnutelná, nyní budou všudypřítomná. Ve Francii od atentátů platí výjimečný stav, a účastníci konference proto tentokrát nepocítí tlak ulice. Veškeré veřejné manifestace jsou totiž ve Francii zakázány.
Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách (UNFCCC) byla přijata v Riu de Janeiro na Summitu Země v roce 1992. Smluvní strany v ní uznávají existenci klimatických změn způsobených lidskou činností a přisuzují hlavní odpovědnost za boj proti klimatickým změnám průmyslovým státům.
Přijetí Kjótského protokolu na summitu v Riu v roce 1997 znamenalo milník v mezinárodní debatě o postupu vůči klimatickým změnám. Poprvé v něm byly stanoveny závazné cíle redukce emisí skleníkových plynů pro průmyslové země. Předchůdce chystané nové dohody vstoupil v platnost v roce 2005. V letech 2008 až 2012 měly být podle něj sníženy celkové světové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.
Svého cíle ale protokol nedosáhl. Podle zprávy Programu OSN pro životní prostředí z roku 2012 se koncentrace skleníkových plynů od roku 2000 naopak zvýšila asi o 20 procent. Česká republika ale k roku 2012 snížila celkové agregované emise skleníkových plynů vůči roku 1990 o 33 procent a také celá EU plní závazky s předstihem.
reklama
COP29 schválil navýšení klimatické pomoci za kritiky rozvojových zemí
COP29 schválila dohodu o zahájení globálních obchodů s uhlíkovými povolenkami