V Peru mizí ledovce, v ohrožení jsou miliony lidí
V andské oblasti je na vodě z ledovců bezprostředně závislých okolo 10 milionů obyvatel. Mnoho měst v oblasti je závislých na potravinách vypěstovaných díky zavlažovaní vodou z ledovců, jako například Lima, hlavní město Peru. V Peru je zhruba 500 ledových mas.
Zatímco za posledních 100 let celosvětová průměrná teplota stoupla o 0,6 °C, teplota ledovců vyšplhala o 1,5 °C za pouhých 20 let. V oblasti Ancash na severu Peru se nachází značné množství ledovců, sloužících jako zdroj pitné vody. Ledovce ale kvůli nárůstu teploty postupně ubývají. Odhaduje se, že za posledních 30 let v Peru zmizelo 25 procent andských ledovců.
Lidé zde žijí především z toho, co vypěstují na farmách. Klimatické změny v podobě nepředvídaných období sucha a dešťů nebo výskytu cizopasníků jim způsobily ztrátu mnoha úrod.
Ricardo Giesecke, ministr životního prostředí, varuje před riziky, jež sebou tání ledovců nese. Jako příklad uvádí zvednutí hladiny moří, které ohrozí především přímořské oblasti a jejich obyvatelstvo. Rebeca Ariasová, zástupkyně rozvojového programu OSN v Peru, dodává, že za pomoci různých programů země učinila několik významných pokroků na poli boje se změnami klimatu.
Tání ovlivňuje 18 různých ledovcových systémů v zemi. Za posledních 30 let třetí nejvyšší peruánský vrchol Coropuna přišel o 71 čtverečních kilometrů sněhu.
Glaciologové, odborníci na studium ledovců, považují současnou situaci zasněžených vrcholů ve světě za indikátor globálního oteplování.
Podle zprávy Gustava Carrasquela „En Perú desaparecieron 25 por ciento de los glaciares“ zveřejněné na serveru Anca24.canalazul24.com dne 11. října 2011.
reklama
Dále čtěte |
Tom a Jerry změřili tání grónských ledovců: za deset let odtálo 240 gigatun vody 
Německo poskytne na ochranu tropických pralesů jednu miliardu eur
Brazílie před konferencí COP30 hlásí pokles ničení amazonského pralesu
Polovině národů, které nemají kontakty se světem, hrozí zánik, tvrdí skupinaOnline diskuse
Další zelený nesmysl - 15. 11. 2011 - CSV CO2 je pomer C:O2 = 1:1, takže na každú novovzniknutú molekulu oxidu sa spotrebuje jedna molekulka kyslíka. Teda obsah kyslíka v atmosférke sa znižuje. Ale zatiaľčo pokiaľ ide o nezanedbateľné zvýšenie obsahu CO2 z 280 na 390 ppmv, teda o 110 ppmv (to je relatívne 39% zo základu 280) tak také isté množstvo poklesu O2 o 110 ppmv v atmosfére predstavuje relatívny pokles len o (209570-209460)/209570=0.05%Preto sa o "kyslíkovom dlhu" príliš nehovorí, je prakticky bezvýznamný. Ako s tým súvisí uhlíková bilancia biopalív? Veď to je problematika, ktorá súvisí so spôsobom získavania bioprodukcie. Ak sa pritom nepoužívajú fosílne palivá, priamo na pohony alebo nepriamo cez hnojivá, mala by zostať uhlíkovo neutrálna, teda to čo ide dnu, ide aj von (v časovom integráli za nejakú periódu). Vo Vašej výtke naznačujete, že keďže bežná bioprodukcia na biopalivá vyžaduje účasť fosílií, tak existuje nejaká nekonzistentnosť v úvahách vedcov tvrdiacich, že spaľovaním kaustobiolitov sa zvyšuje zastúpenie CO2 v atmosfére (o 40% od predindustriálnej doby) a zároveň (paradoxne podľa Vás) nezdôrazňujúcich 0.05%-ný pokles kyslíka za ten istý čas? Pýtam sa preto, lebo trochu "fušujem" do psychológie a snažím sa pochopiť tie chaotické procesy, čo sa odohrávajú v niektorých zmätených hlávkach tejto doby. |
