V Peru mizí ledovce, v ohrožení jsou miliony lidí
V andské oblasti je na vodě z ledovců bezprostředně závislých okolo 10 milionů obyvatel. Mnoho měst v oblasti je závislých na potravinách vypěstovaných díky zavlažovaní vodou z ledovců, jako například Lima, hlavní město Peru. V Peru je zhruba 500 ledových mas.
Zatímco za posledních 100 let celosvětová průměrná teplota stoupla o 0,6 °C, teplota ledovců vyšplhala o 1,5 °C za pouhých 20 let. V oblasti Ancash na severu Peru se nachází značné množství ledovců, sloužících jako zdroj pitné vody. Ledovce ale kvůli nárůstu teploty postupně ubývají. Odhaduje se, že za posledních 30 let v Peru zmizelo 25 procent andských ledovců.
Lidé zde žijí především z toho, co vypěstují na farmách. Klimatické změny v podobě nepředvídaných období sucha a dešťů nebo výskytu cizopasníků jim způsobily ztrátu mnoha úrod.
Ricardo Giesecke, ministr životního prostředí, varuje před riziky, jež sebou tání ledovců nese. Jako příklad uvádí zvednutí hladiny moří, které ohrozí především přímořské oblasti a jejich obyvatelstvo. Rebeca Ariasová, zástupkyně rozvojového programu OSN v Peru, dodává, že za pomoci různých programů země učinila několik významných pokroků na poli boje se změnami klimatu.
Tání ovlivňuje 18 různých ledovcových systémů v zemi. Za posledních 30 let třetí nejvyšší peruánský vrchol Coropuna přišel o 71 čtverečních kilometrů sněhu.
Glaciologové, odborníci na studium ledovců, považují současnou situaci zasněžených vrcholů ve světě za indikátor globálního oteplování.
Podle zprávy Gustava Carrasquela „En Perú desaparecieron 25 por ciento de los glaciares“ zveřejněné na serveru Anca24.canalazul24.com dne 11. října 2011.
reklama
Dále čtěte |
Tom a Jerry změřili tání grónských ledovců: za deset let odtálo 240 gigatun vody 
Německo poskytne na ochranu tropických pralesů jednu miliardu eur
Brazílie před konferencí COP30 hlásí pokles ničení amazonského pralesu
Polovině národů, které nemají kontakty se světem, hrozí zánik, tvrdí skupinaOnline diskuse
Další zelený nesmysl - 15. 11. 2011 - KarelVážený pane,jakýkoliv kvasný alkohol, ať je to pro pitné nebo průmyslové využití, musí projít několika výrobními fázemi. V kvasírně cukr obsažený v surovině (nebo škrob pomocí enzymů také přeměněný v cukr) pomocí kvasinek zkvasí na lihovou kapalinu zvanou zápara o lihovitosti 8 - 10 % obj. Lihovitost je závislá na způsobu kvašení - u kontinuálního je lihovitost nižší. Již v této fázi lihovar o kapacitě 3 000 hl a.a. vypustí do ovzduší přes 220 tun CO2. Množství vyplývá z chemické rovnice, kterou zde uvádět nebudu. Tato lihová kapalina se v první, tzv. záparové koloně , zpracuje na surový líh, který má lihovitost podle typu záparové kolony, bývá kolem 60 % obj., jsou i kolony, které produkují líh kolem 90 % obj. alk. V prvním případě se surový líh vede do rektifikačního aparátu, který je složen z několika kolon a ty z hlediska úspory energie pracují pod různými tlaky. Z aparátu vychází líh o lihovitosti cca 96,3 % obj. a vede se na odvodňovací jednotku. Nejspolehlivější je azeotropické odvodnění cyklohexanem o spotřebě páry 110 kg/hl lihu. Je možný i druhý způsob, kdy záparová kolona zároveň surový líh zesílí a tento se odvodní na molekulárních sítech. Největší problém při výrobě lihu je likvidace kyselých odpadů, kterých při uvedené velikosti výroby může být přes 25 000 hl denně.Tyto se musí zahušťovat na odpařovací stanici s vysokou spotřebou tepelné energie. (A právě Brazilie si s likvidací odpadů nedělá starosti, volně je vypouští do vodních toků a proto je i brazilský líh levný) Na samotný závěr mohu sdělit spotřebu jednoho vyspělého francouzského lihovaru : 600 kg páry na 1 hl lihu. Denně to znamená cca 1 800 tun páry při 3 000 hl lihu. Na výrobu takového množství páry je třeba spálit přes 166 000 kubíků zemního plynu. Spálením 1 m3 zemního plynu se uvolní 2 kg CO2. Další si již spočítáte sám. Je třeba ještě dodat, vyrábí-li kotelna páru spalováním uhlí, jsou emise CO2 asi dvojnásobné. Stačí ? |
