Ve španělských horách se medvědům už dnes daří dobře
Fernando Garitagoita si dokonce pronajal domek v osadě La Peral v přírodní rezervaci Somiedo v Asturii, aby mohl medvědy filmovat už hned od rána.
Tráví tu dovolenou s celou rodinou, několik metrů od malého kopce, odkud každodenně vyhlížejí medvědy amatéři vybavení teleskopy a teleobjektivy. V tichosti čekají, až medvěd vyleze z křoví a vydá se směrem ke svahu, kde žere bobule řešetláku, vysvětluje třiapadesátiletý profesor Garitagoita.
Skupina lidí na protějším svahu je nadšená. Více než tisíc metrů odsud se medvědí samec pouští do černých bobulí. "Je to radost, adrenalin, unikátní chvíle," říká.
V 80. letech minulého století přitom byla pozorování medvědů v oblasti velkou vzácností.
Kantaberské pohoří se táhne v délce více než 400 kilometrů z Baskicka na východě až k Portugalsku na západě. Tamní přirozené prostředí medvědů narušila výstavba nových silnic a další lidská činnost. Kromě toho byli nelegálně loveni a lidé je považovali za škodnou a kladli jim otrávené nástrahy.
Medvědů tak zbylo jen asi 60 až 70 a ocitli se na pokraji vyhubení, uvádí Guillermo Palomero, předseda nevládní organizace Nadace medvěda hnědého, která byla založena v roce 1992 s cílem prosazovat soužití medvěda s člověkem.
Dnes se jejich počet odhaduje na 330 až 350. Z toho je více než 40 samic, které rodí každý rok. Nebylo tedy třeba tady medvědy znovu vypouštět do volné přírody ze zajetí, jak tomu bylo v Pyrenejích.
Medvěd si postupně znovu dobývá své teritorium a jako velký milovník ovoce se odvažuje proniknout až do sadů v blízkosti měst jako je Oviedo či León. Jeden mladý samec dobrodruh byl v květnu pozorován na severu Portugalska, odkud medvědi vymizeli už v 19. století.
Tento velký návrat medvědů je podle Guillerma Palomera výsledkem opatření na ochranu životního prostředí a vzdělávání.
Celé pohoří je dnes chráněnou přírodní rezervací a pro medvědy byly vybudovány koridory, aby se mohly spojit dvě skupiny populace, které desítky let rozdělovaly silnice.
Obyvatelstvo bylo třeba uklidnit, aby svůj negativní pohled na medvěda změnila na neutrální či celkově pozitivní přístup. Bylo nutné vysvětlovat, že medvěd na člověka neútočí, a přidělit více než 1500 elektrických plotů k ochraně včelstev a sadů, vést informační kampaň v médiích a školách a bojovat proti pytláctví. "Pytlák býval hrdinou vesnice, ale dnes, když se vychloubá, že zastřelil medvěda, vystavuje se nebezpečí, že ho někdo udá," říká Guillermo Palomero. Škody na dobytku, úlech a ovocných stromech jsou hrazeny celé, díky evropským fondům.
V přírodní rezervaci Somiedo založené v roce 1988 se medvěd stal naopak ekonomickým trumfem, ujišťuje starosta Somieda Belarmino Fernández. Medvědi přitahují turisty a jejich přítomnost už neškodí chovu dobytka. V rezervaci je 8000 kusů dobytka oproti 5000 před jejím vznikem. Pro chovatele je hlavním nepřítelem vlk, který na telata a slepice útočí častěji než medvěd.
Starosta je však zdrženlivý. "Medvěd není přirozený predátor, ale časem budeme mít problémy," předpovídá.
Ty už jsou výrazné v Pyrenejích, kde se chovatelé dobytka bouří proti medvědům ze Slovinska, kteří jim zabíjejí ovce.
reklama
V Británii bude ježky sledovat umělá inteligence
Hladík: Postoj některých států EU k normě o obnově přírody je odsouzeníhodný
Cena Evropský strom roku potřetí míří do Polska, vítěz se jmenuje Srdce zahrady