Vědci: Metody genetické editace rostlin jsou cestou k dostatku potravin

Technologie umožňuje cílenou genovou editaci rostlin pomocí takzvaných molekulárních nůžek. Metoda do rostlin nevkládá cizí genetické informace. Podle Zažímalové rostlinu vytvořenou genovými editacemi nelze rozeznat od klasického šlechtění.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Colin / Flickr.com

Předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová na úvod konference uvedla, že úkolem vědecké komunity je sjednotit se na společném stanovisku směrem k vládám zemí EU. "Nové genomické techniky, které se rychle rozvíjí, mají potenciál zvýšit výkonnost zemědělského sektoru EU bez toho, aniž by měl negativní dopady na životní prostředí," řekla.

Technologie umožňuje cílenou genovou editaci rostlin pomocí takzvaných molekulárních nůžek. Metoda do rostlin nevkládá cizí genetické informace. Podle Zažímalové rostlinu vytvořenou genovými editacemi nelze rozeznat od klasického šlechtění.

Švýcarská vědkyně Gwen Swinnenová představila mladou generaci vědců sdružených v iniciativě GeneSprout, která upozorňuje na to, že současná legislativa omezuje využití editace genů rostlin ve prospěch celé společnosti. Jeden z jejích kolegů se zabývá například šlechtěním rajčat odolných proti plísni šedé, další zkoumá, jak snížit množství specifických cukrů ve fazolích, které lidské tělo nedokáže strávit, což by zlepšilo jejich nutriční hodnoty. Podobně jako další vědci vidí problém v tom, že evropská legislativa nyní tyto techniky neumožňuje v zemědělství využívat.

Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV podotkl, že jedním z cílů OSN je vymýtit hladomor ve světe do roku 2030, už teď je ale jasné, že to není reálný cíl. Uvedl, že nyní zhruba jeden z deseti lidí na celém světě trpí hladem a další více než dvě miliardy jsou ohroženy nedostatkem potravin, přitom v posledních 20 letech se výnosy zemědělské produkce nezvyšují tak rychle, jak roste celosvětová populace.

Doležel upozornil na to, že pokud by se stále držela současná úroveň produktivity, v roce 2050 může chybět zhruba 600 milionů hektarů zemědělské půdy, což odpovídá zhruba dvojnásobku rozlohy Indie. "Potřebujeme novou generaci plodin, které jsou adaptované na klimatickou změnu a mají vyšší a stabilní výnosy, a to je velká výzva," řekl.

Vědci jako výhodu upravených rostlin vidí i mnohem menší dopady zemědělství na životní prostředí, protože odpadne potřeba využívání velkého množství průmyslově vyráběných pesticidů a hnojiv. "Produkce pouze dusíkatých hnojiv vyžaduje jedno až dvě procenta energie vyrobené na celém světě a vypustí tři procenta uhlíku," uvedl Doležel.