Vědci porovnáním snímků před a po zkoumali, jestli se skotem zničená krajina dokáže vzpamatovat

Dlouhodobá přítomnost pasoucího se stáda skotu na lokalitě může mít zdrcující dopad na celý biotop. Tyto změny však nemusí mít nutně nevratný charakter. Výzkumníci z Oregonské státní univerzity prozkoumali terén i řadu fotografických snímků zachycujících vývoj několika lokalit poté, co odtud zmizela stáda krav. A dospěli k závěru, že pouhá nepřítomnost skotu a určitý čas k pasivní obnově postačí na regeneraci stanoviště.

Volně se pasoucí stáda skotu k venkovské krajině USA pořád stále neodmyslitelně patří, ne všude z nich ale mají ochránci přírody radost. Problém nastává na stálých pastvinách, kterými protéká potok nebo řeka. Krávy totiž cíleně vyhledávají stanoviště v blízkosti přirozeného napajedla s dostatkem svěží pastvy. Záleží už pak jen na počtu pasoucích se kusů nebo délce sezóny, kterou krávy tráví venku: změny mohou být téměř neznatelné, ale také viditelné na první pohled a zásadní. Může dojít k vyloučení určitých spásaných druhů rostlin, narušení struktury břehů a jejich eroze, zvýšení šířky toků a snížení jejich průtočné hloubky, eutrofizaci půdních horizontů, znečištění vody či zničení stanovišť jiných živočichů.

Zóna Hart Mountain NAR na jihovýchodě Oregonu je území s klidovým režimem o rozloze 1905 kilometrů čtverečních, jež obkružuje oblast horských pustin a pouští. Volná pastva tu byla oficiálně ukončena v roce 1990. Správu nad oblastí převzali pracovníci U. S. Fish and Wildlife Service. Krajinným ekologům a geobotanikům z Oregonské státní univerzity se nabídla unikátní možnost pozorovat, jak bude „pasivní obnova“ a regenerace celého území postupovat. Badatelé Jonathan Batchelor a William Ripple si tu vybrali 64 úseků říčních toků, jež byly ještě v roce 1991 negativně ovlivněny intenzivní pastvou (a ze kterých našli snímky z rozmezí let 1985-1990). Postupně sem docházeli fotit vývoj situace až do roku 2013. Jejich výsledky dokládají výraznou regenerační schopnost přírody.

„To, jak moc se proměnily lokality pod Hartovou horou za pouhé dvě dekády po odstranění skotu, je ohromující,“ říká Ripple, kterého doplňuje kolega Batchelor: „Po odchodu stád došlo k dramatické proměně příbřežní vegetace a vrbových porostů, které se znovu objevily i na sušších lokalitách, a to bez nějakých aktivních obnovných opatření.“ Principy pasivní obnovy prý napomohly k přirozené rehabilitaci zdejší krajiny: zastoupení křovin a příbřežních dřevitých porostů se zvýšilo od roku 1991 čtyřnásobně. Rozloha plošek vypasené půdy, vydupané kopyty až na holou zem, se snížila na desetinu původního stavu. Ubylo břehů potoků zbavených vegetace, jejich výskyt se snížil o 63 %. V 64 % sledovaných případů se zmenšila sledovaná šířka „rozšlapaných“ koryt, a řeky se zde znovu začaly zahlubovat. Pozorovaná eroze břehů se snížila o 73 %.

„Studie z Hartovy hory nám ale ukazuje ještě na jednu věc,“ říká Ripple. „Můžeme tu totiž vidět, jak snadno se nějaký ekosystém může proměnit, když z něj odstraníme nějakého živočicha. V našem případě je změna po odstranění skotu chápána jako pozitivní, ale pro jiné příklady ze světa, kde pro krajinu důležité druhy mizí, je spíše varováním.“

---

reklama

---