Vědci přišli na to, jak vyzrát na octomilky. Použitelné to ale není

Čím více toho o octomilkách víme, tím větší je náš údiv. Jak se teď ukazuje, tento nepatrný hmyz si umí velmi pečlivě vybírat, kam naklade vajíčka. Zvláštní důraz klade na vlhkost prostředí, která zabrání jejich dehydrataci. Nachází ji na nejrůznějších místech, například v trusu býložravců. Exkrementům predátorů se ale důmyslně vyhýbá. Vyzkoumali to vědci z Lund University.

Kladného vztahu těchto mnohdy obtížných mušek k vlhkému prostředí si povšimli i staří Řekové. To od nich pochází latinské pojmenování k Drosophila, tedy „rosu milující“. Zní to o poznání lichotivěji, než naše octomilky, nebo ovocné či banánové mouchy, jak jim přezdívají v jiných končinách světa. Na ekologické nároky tohoto nezdolného a široce rozšířeného živočicha se pak ve své práci zaměřila Susan Mansourianová z Lundské univerzity. A dospěla přitom k dosud netušeným závěrům.

To, že se v horkém africkém klimatu drží mušky raději ve stínu, není nijak překvapivé. Slunce by je, potažmo jejich vajíčka, rychle vysušilo na troud. Pokud chtějí své budoucí potomky zanést do nového prostředí, musí se velmi dynamicky pohybovat a urychleně činit jen ta správná rozhodnutí. Od svého ovocného stromu musí k dalšímu přes světlinu letět co nejkratší cestou a pohotově narazit na nějaké vlhké místo ke kladení. Jak je poznají? Mansourianová ve své práci odhalila systém nervů a nervových drah octomilek, který je na tak malou mouchu poměrně dost komplikovaný.

K čemu slouží? Vede od tykadlovitých výběžků octomilek, našlapaných nejrůznějšími receptory, a předává jí informace o okolním prostředí. Díky těmto „radarům“ je schopna detekovat potenciálního partnera, zdroj potravy i tolik potřebnou vlhkost. Mansourianová během svých terénních pokusů v Africe odhalila ještě dvě zajímavé informace. Předně, ne vždy octomilka narazí na hnijící ovocné plody, které jako líheň pro své potomky preferuje. V takovém případě pak zvolí nejbližší dostupný trus, který je koneckonců také našlapaný živinami a vlhkostí.

I když i tady záleží: pokud její receptory zaznamenají v trusu přítomnost fenolu, raději letí jinam. Tuto látku totiž produkují patogenní bakterie, které hostují v exkrementech dravců. Je to prostě příliš riskantní prostředí pro růst. Pokud tedy máte doma příliš mnoho octomilek, mohl by zabrat lví trus. To je v praktickém životě spíš nepohodlné řešení, a tak nezbude, než postupovat jedinou osvědčenou metodou: nenechat v kuchyni nic, co by octomilkám posloužilo jako potrava a líheň.

Vědci dále zjistili, že octomilkám trus býložravců vůbec nevadí a hromádky od žiraf hojně navštěvuje. Druhá informace pak souvisí s až extrémní preferencí octomilek k zahnívajícím plodům maruly (Sclerocarya birrea). Pokud svými receptory zaznamená přítomnost těkavých látek, charakteristických pro přezrálou marulu, může se muška doslova zbláznit.

Mansourianová soudí, že tato v Africe celoročně dostupná plodina byla prapůvodní živnou rostlinou octomilek.

---

reklama

---