Vesmír: Antropocén aneb neveselá vize budoucnosti

Kam vlastně patříme? Se kterou vývojovou érou se máme identifikovat? Jsme už na počátku ekologické krize, nebo už nastupujeme cestu udržitelného rozvoje? Rychlé změny v prostředí, společnosti, vědě a technologiích způsobují mnoha lidem frustraci, píše v článku nazvaném Vítejte v antropocénu! v časopise Vesmír Martin Braniš a jeho studenti z Ústavu pro životní prostředí Přírodovědecké fakulty UK.

"Jsme už na počátku ekologické krize, nebo už nastupujeme cestu udržitelného rozvoje?"(Bývalá průmyslová zóna v Ostravě).
Foto: Kateřina Ondřejová/EkoList

Antropocén, název pro současnou éru vývoje člověka, navrhl Paul Crutzen z chemického ústavu Maxe Plancka v Míšni. Podle Paula Crutzena je nejtypičtějším příznakem nové éry celosvětový růst populace. Roste spotřeba všeho, čeho se člověk dotkne, a tedy i využívání zdrojů prudce roste. Lidé si často růst spotřeby dávají do souvislosti s nárůstem populace, spotřeba však roste daleko více u populací, které přibývají minimálně nebo vůbec.

Samozřejmě existují i příklady postupného zastavení využívání prostředí či dokonce jeho poklesu, píší autoři výše uvedeného článku. Po proniknutí člověka do určité technologické či environmentální sféry se po čase tlak na prostředí stabilizuje, a pak klesá, protože se objevují nové techniky a materiály pro uspokojení dané potřeby, případně negativní vlivy vedou k vývoji čistících technologií. "Z mnoha přehledů i vědeckých prací plyne," píše Martin Braniš, "že člověk možná dokáže svůj blahobyt do určité míry oddělit od exploatace materiálních zdrojů (surovin pro výrobu předmětů), ale zatím nedokázal oddělit ekonomický růst od spotřeby energie."

Pokles růstu populace je evidentně svázán cestou demografické transformace s industrializací, tedy se zvyšující se spotřebou surovin a energie. Chceme-li zastavit růst populace, musíme připustit industrializaci, pokrok, modernizaci, blahobyt i v těch zatím ekonomicky zaostalých státech, píše Martin Braniš. Většina z nás není schopna otevřeně prohlásit, že na uspokojení svých potřeb má nárok jen část světa. Nárok na ekonomický růst mají tedy i jiné země a světadíly, s nimiž se evidentně budeme muset brzy o bohatství Země dělit. Co se bude dít se spotřebou energie a zátěží prostředí, až se rozvojové země dostanou se svou spotřebou na úroveň plně industrializovaných zemí, se přesně neví. "S rostoucí spotřebou energie však nebude environmentálních problémů ubývat a bude-li se některé velmoci zdát, že začíná být některého zdroje pomálu, půjde si pro něj třebas s moderně vycvičenou a vybavenou armádou," píše autor článku.

I kdyby bylo zatím surovin dost a neválčilo se o ně, nastanou zcela jistě problémy s asimilační kapacitou planety pro emise a odpady. "Takže, vítejte v antropocénu!," uzavírá pesimisticky svůj článek Martin Braniš.

Podle článku Martina Braniše a jeho studentů v časopise Vesmír v srpnu 2005

---

reklama

---