Vesmír: Nepůvodní druhy rostlin potvrzují, že dnešní krajina je dílem člověka
Asi třetina nepůvodní flóry se objevila v období do vrcholného středověku, zbývající asi tisícovka druhů až po objevení Ameriky. Většinu taxonů (892) považujeme za náhodně se vyskytující, 397 za naturalizované a 90 za invazní. Některé rostliny se u nás uchytily a naopak jiné druhy se jen přechodně vyskytovaly a pak vyhynuly. Z celkového počtu 1046 nových druhů jich 184 vzniklo křížením nebo hybridizací, z toho 66 kvůli křížení nepůvodních druhů s domácími rostlinami.
Česká republika je k úspěšnému působení invazních druhů velmi náchylná. Kvůli poměrně hustému zalidnění, síti silnic a železnic nebo činnosti hospodářských zvířat dochází k narušení rostlinné biomasy, což velmi napomáhá úspěšnosti cizích druhů. Druhým faktorem je blízkost velkých krajinných celků, na jihu Alpy, na východě Karpaty, na západě oblast oceánicky ovlivněného klimatu a na severu krajina, která neoplývá přílišnou rozmanitostí.
 |
||
| Netýkavka žlaznatá je jednou z tzv. invazních rostlin. | ||
| Zdroj: http://krkonose.krnap.cz/
|
Na rozdíl od sousedních zemí je krajina České republiky velmi pestrá. Nabízí nejrůznější geologické, půdní a klimatické podmínky a většinu typů prostředí střední Evropy, krom přímořské či alpské krajiny, píše se ve Vesmíru. Podobně bohatá byla i činnost člověka na našem území, který začal přetvářet přírodu již v hlubokém pravěku. Kvůli snaze o získání větší plochy pro zemědělství prošlo českou kotlinou mnoho vln kolonizace, s nejintenzivnějším období ve středověku. Osídlení v této době pokrylo téměř celé území, stranou zůstaly jen horské oblasti, do nichž proniklo osídlení v 17 - 19. století.
Cestu pro rozvoj nových rostlinných druhů vždy tvořila lidská činnost jak vytvářením "kulturní krajiny", tak intenzivním stykem se vzdálenými částmi světa. Solná stezka, jantarová stezka nebo zlatá stezka již od pravěku spojovaly Evropu s Orientem. Od středověku se objem zboží i lidí putujících na velké vzdálenosti neustále zvyšoval. S nimi přicházeli i nové druhy rostlin, nejdříve z okolních států Evropy, později z Ameriky, Asie, Austrálie a Afriky.
Mezi novou flórou převažují člověkem úmyslně dovezené rostliny, které se také více vyskytují v přirozené vegetaci. Úmyslné pěstování zvyšuje šance druhu na úspěch, protože dobu nutnou pro adaptaci na místní podmínky mu usnadňuje péče, kterou mu věnuje člověk. Kříženci a hybrydogenní druhy tvoří 13,3 %. Studium těchto rostlin je velmi významné z hlediska studia invazních rostlin a jejich úspěšnosti. Právě hybridizace může být sama o sobě příčinou invaze a podílet se na vzniku invazních druhů. Zároveň může také ohrozit původní vzácné druhy a malé přírodní populace, které křížením ztrácí svou identitu. Cílem snažení biologů nebo ochránců životního prostředí nemůže být snaha navrátit krajině tvář, kterou měla před vznikem zemědělství. Na druhou stranu je potřeba sledovat rostliny a předcházet velkým invazím, které můžou způsobit rozsáhlé škody, uvádí Vesmír.
Význam poznatků ještě vzrůstá v souvislosti s geneticky upravenými rostlinami, u nichž nikdo nemůže s jistotou prohlásit, že ví, jak se budou chovat. Organizmy jsou známé, ale jejich nové kombinace nikoli. Dobrou ilustrací je případ ze Spojených států, kde byl u kukuřice geneticky upraven mitochondriální gen tak, aby rostlina nevytvářela samčí květenství. Změna však způsobila větší náchylnost vůči jednomu kmenu patogenu, takže během 20 let byla napadena houbovou chorobou značná část americké produkce. Přitom genetická inovace byla známá, znám byl i patogen, ale následky se projevily až při pěstování ve velkém. A dnes je již potvrzeno, že GMO plodiny se mohou se svými divoce žijícími příbuznými křížit.
Podle článku Petra Pyška a Jiřího Sádla, Zavlečené rostliny - jak je to u nás doma? časopisu Vesmír únor 2004.
reklama
