Vláda schválila ekologickou zakázku století
 |
|
| Vláda dnes rozhodla, že půjde cestou jedné zakázky, kterou formou tzv. kvazikoncese dostane soukromá firma na základě výběrového řízení. Cena by měla být nižší než souhrn všech garancí státu, tedy 114,5 miliard korun. | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Vláda schválila návrh ministerstva financí, který chce závazky na 1170 lokalitách nabídnout jako „superzakázku“ jedné firmě. Soukromník prý vyřeší sanace rychle, nabídne nižší cenu a MF si nebude muset lámat hlavu s rozsáhlou administrativou. Vítěz tendru navíc musí riskovat, že některé lokality skrývají větší poškození, než jak je garantují ekologické smlouvy. „Cena by neměla přesáhnout oněch garantovaných 114 miliard, kdybychom pokračovali stejným způsobem jako dosud, dosáhla by cena odhadem 150-160 miliard,“ řekl dnes na tiskové konferenci premiér Mirek Topolánek.
Vláda dnes rozhodla, že půjde cestou jedné zakázky, kterou formou tzv. kvazikoncese dostane soukromá firma na základě výběrového řízení. Podle ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) současný standardní způsob po deseti letech vyřešil pouhých dvacet procent sanací. Česká republika je podle něj v pasti jak administrativní, tak finanční, má-li do roku 2015 vypořádat závazky státu vůči firmám, které v průběhu devadesátých let nakoupily majetek v privatizaci.„Dnes došlo pouze ke schválení tohoto nestandardního postupu, dalšími kroky bude výběrové řízení na poradce a vypracování zadávací dokumentace," prohlásil ministr financí Miroslav Kalousek. Návrh superzakázky se vládě ještě nejméně dvakrát vrátí k projednání. Smlouva s dodavatelem by měla být podle dnes schváleného materiálu podepsána za deset od vyhlášení výběrového řízení měsíců.
Ministr financí si prý uvědomuje, že se jedná o zakázku obrovského rozsahu a že u ní existuje obrovské riziko korupce. Jsem hluboce přesvědčen, že jedna mezinárodní soutěž, ostře sledovaná nejen českými, ale i mezinárodními médii a institucemi, dává řádově menší postoj prostor k jakémukoli korupčnímu jednání, než kdyby byly soutěže v řádu statistice korun vyhlašovány dvakrát týdně,“ prohlásil Miroslav Kalousek.
Vláda počítá s tím, že odměna za odstranění škod bude nižší než dnešní garance. Proplacení peněz za jednotlivé lokality bude podmíněno rozhodnutím České inspekce životního prostředí o tom, že škody byly skutečně odstraněny. Tímto způsobem budou omezeny výdaje státu a současně zajištěno, že dodavatel bude motivován k rychlému odstranění škod. Smlouva bude muset být naplněna nejpozději do třiceti let od podpisu, schválený text však počítá s tím, že sanace by mohly být hotovi do roku 2015 až 2020, zaznělo na dnešní tiskové konferenci. Smlouva s dodavatelem by měla být podle předpokladu podepsána za deset měsíců od vyhlášení výběrového řízení měsíců.
„Odpor se dá čekat ze dvou skupin subjektů, od těch, kdo deset let dvoj, troj až pětinásobně předražovali odstraňování starých ekologických zátěží a mnohdy také od těch, na jejichž území odstraňování probíhalo, protože je velmi jednoduché si spočítat, že je výhodné v rámci sanace starých škod odstraňovat i nové,“ řekl dnes premiér Mirek Topolánek (ODS).
Jako nejvýznamnější riziko zakázky předpokládá MF to, že se nenajde firma, která by zakázku zvládla. Druhým rizikem jsou případné náklady na další výběr dodavatele v případě “předčasného ukončení zakázky“. Ve předloženém materiálu se ale nemluví o právní vymahatelnosti plnění smlouvy, případně o sankci v případě, že některé lokality nebudou splňovat cílové parametry sanace. „Vámi uvažovanou situaci, že vítěz nebude schopen splnit své závazky, nepovažujeme za reálnou,“ sdělil již dříve Ekolistu Radek Ležatka z MF.
Ve schváleném vládním usnesení došlo ke změnám oproti původnímu návrhu předloženému MF. Podle vyjádření ministerstva životního prostředí Martin Bursík prosadil, aby stát měl větší kontrolu nad průběhem sanace starých ekologických zátěži. „Spolu s ministrem Kalouskem předložíme ještě před zahájením zadávacího řízení návrh, který definuje roli MŽP a České inspekce životního prostředí tak, aby supervize kvality prováděných sanačních prací opravdu efektivně fungovala,“ prohlásil Bursík. Podle něj musí být stát schopen garantovat kvalitu od počátku až do konce, tedy od analýzy rizik, přes průběh sanace až po odevzdanou práci a závěrečnou zprávu.
Ministerstvo financí předložilo loni v říjnu přehled tří možných variant řešení situace. Vláda ministerstvu uložila, aby materiál dále rozpracovalo. MF ČR posouzením variant a návrhem řešení pověřilo poradenskou firmu A.T.Kearney. Ta doporučila vypsání komplexního výběrového řízení na generálního dodavatele, který podle A.T.Kearney jako jediný umožňuje vyloučit nárůst cen prací, stanovit horní hranici výdajů státu a výrazně urychlit nápravu škod. Pokračování současné praxe s výrazným posílením počtu úředníků má být zachována jako záložní. „Ministerstvo svůj návrh opírá o úplatně zpracovanou analýzu, jejíž odborné kvality jsou diskutabilní a uvedené závěry tendenční,“ tvrdí David Ondráčka, ředitel Transparency International - Česká republika (TIC). Podle Ondráčky se jedná o historicky největší veřejnou zakázku v České republice. TIC je proto přesvědčena, že zadání takové veřejné zakázky vyžaduje důkladnou odbornou diskusi. „V žádném případě by rozhodování o jejím zadání nemělo probíhat na základě zcela nepostačujících podkladů,“ říká Ondračka. Podle něj zadání veřejné zakázky navrhovaným způsobem zakázku prodraží nejméně o jednu čtvrtinu ve srovnání s jinými variantami.
Na počátku 90. let minulého století se vláda zavázala, že státní podniky prodá v takovém stavu v jakém jsou a sanace ekologických škod vezme na sebe. Financovat nápravu měly zisky Fondu národního majetku (FNM). Jenže náprava škod postupovala velmi pomalu, podle MF se dosud podařilo vypořádat jen třetinu závazků a investovat jen něco málo přes čtvrtinu přislíbených peněz. Stát v devadesátých letech podepsal ekologické smlouvy se 310 novými vlastníky v hodnotě 169 miliard korun. Podle výpočtu MF se dodnes podařilo utratit jen 45,1 miliardy a ukončit ekologické smlouvy 99 společnostem. S tím, ale nesouhlasí ministerstvo životního prostředí. „Z dat dostupných MŽP vyplývá, že proces odstraňování ekologických zátěží rozhodně není na začátku,“ sdělila Ekolistu Pavla Kačabová, ředitelka odboru ekologických škod. Hlavní rozpor mezi oběma úřady je interpretace toho, kdy končí odstranění ekologických škod. Podle MŽP byly sanace v rámci privatizovaného majetku ukončeny na 40 % lokalit (16 % připadá na ukončené ekologické smlouvy a 24 % na ukončené sanační práce). Na 47 % míst v současné době práce probíhají (na průzkum připadá 25 % a 22 % na nápravy). Další 2 % jsou místa, kde byly sanace přerušeny, a to například z důvodů žádosti o navýšení garance či nevyjasněných majetkových poměrů. Vůbec nic se neděje pouze u 11 % lokalit. Klíčovou položkou pro MŽP je označení „akce ukončena“, což se vztahuje k dílčím lokalitám v rámci jedné ekologické smlouvy. "Vhodným příkladem jsou lokality společnosti BENZINA, kde se jedná o jednotlivé čerpací stanice pohonných hmot a distribuční sklady. Dohromady je dle ekologického auditu zařazeno do ekologické smlouvy 115 lokalit," vysvětluje Pavla Kačabová.
V současnosti sanace probíhají tak, že každou lokalitu prozkoumá odborná firma, odhadne cenu prací a vypracuje projekt sanace, který musí schválit Česká inspekce životního prostředí. Ta také po ukončení prací zkontroluje, zda dřív zamořené oblasti už splňují ekologické limity. Na všechny následující kroky je pak potřeba vypsat veřejnou zakázku, což prodlužuje a prodražuje vyčištění poškozených lokalit. Nad celým procesem ještě bdí úředníci MŽP. Ti se vyjadřují k návrhu na uzavření nových ekologických smluv, k zadávacím dokumentacím při zadávání veřejných zakázek, posuzují analýzy rizika, účastní se vlastních výběrových řízení na zhotovitele analýzy rizika, zhotovitele sanačních prací a v případě velkých sanací i výběrových řízení na zhotovitele supervize.
reklama
