Vláda se koncepcí už nebojí
SUROVINOVÁ POLITIKA
Po letech diskusí byla vypracována koncepce státní surovinové politiky. Kompromisní návrh předložili 15. června na poradě ministrů společně ministr životního prostředí Martin Bursík a ministr průmyslu a obchodu Karel Kühnl.
Stát se v koncepci přihlašuje k principu trvalé udržitelnosti v hospodaření s neobnovitelnými přírodními zdroji. Zejména v chráněných krajinných oblastech by v příštích letech měl být postupně snižován objem těžby. Stát se také zavazuje k tomu, že bude usilovat o zvýšení podílu recyklace druhotných surovin. K tomu by měl pomoci i slibovaný zákon o obalech. Ten by měl přinést výrazné snížení spotřeby některých primárních zdrojů, zejména hliníku a dalších barevných kovů. Vypracování takového zákona vláda Václava Klause (ODS) řadu let striktně odmítala.
Státní surovinová politika se setkala jen s vlažným přijetím ze strany nevládních ekologických organizací. Podle Hnutí DUHA ochudil kompromis s ministerstvem průmyslu a obchodu připravovanou koncepci o řadu pozitivních prvků. Konečná varianta materiálu je pak příliš vágní. Neujasněný je zejména takzvaný ekologický dozor nad těžbou, který by mělo provádět ministerstvo životního prostředí. Bez detailního upřesnění je tato část koncepce prý pouhou proklamací. Hnutí DUHA také v materiálu postrádá konkrétnější plán reformy příslušné legislativy a zavádění ekologických daní. Na druhou stranu již fakt, že taková koncepce byla zpracována, vnímají ekologické organizace jako zřetelný krok k lepšímu oproti politice, kterou v této oblasti provozovala pravicová vláda z let 1992-1997.
ENERGETIKA PODLE KÜHNLA
Zpracováním dokumentace o posouzení vlivů energetické koncepce na životní prostředí (Strategic environmental assesment - SEA) bylo pověřeno Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) v prosinci 1997 Středisko pro efektivní využívání energie (SEVEn). Tzv. SEA vyplývá z §14 zákona č. 244/1992 Sb. (tzv. zákon o EIA). Nejprve vznikly dva týmy sestavené z odborníků různých oborů i ze zástupců veřejnosti. Úlohou prvního týmu bylo stanovit obsah a rozsah posouzení, k čemuž využil podnětů z veřejných slyšení, měl také na starosti definování variant koncepce, včetně časového horizontu. Vznikly tak 3 varianty - A a B, pocházející z již zpracované energetické koncepce, a C (vycházející z návrhů veřejnosti). První tým specifikoval indikátory platné pro posuzování variant. Tyto indikátory zahrnují ekologické dopady, dopady na surovinové zdroje, sociální dopady a vliv koncepce na ekonomiku. Druhý tým měl za úkol jednak opatřit jednotlivé varianty konkrétními údaji a jednak vyhodnotit vliv indikátorů na životní prostředí.
Od variant A a B se zřetelně odlišuje varianta C, ve které se nepočítá s uvedením Jaderné elektrárny Temelín do provozu a naopak se předpokládá prosazování úspor energie a vyšší využití obnovitelných zdrojů energie či internalizace ekologických nákladů (zahrnutí vlivu na životní prostředí do cen výrobků). Indikátory vlivů na životní prostředí včetně sociálních vlivů a dopadů na surovinové zdroje vycházejí pro variantu C výrazně nejlépe, ale z pohledu ekonomického je variantou nejnáročnější. Razantní provedení úspor energie ovšem přináší riziko problémů při praktickém uskutečňování. "Konzervativní" varianta A spočívá v pokračujícím využívání domácích zdrojů energie, především uhlí a jaderné energie. Většina indikátorů vlivů na životní prostředí řadí tuto variantu na poslední místo, z ekonomického hlediska je ovšem nejvýhodnější. Varianta B se podobá variantě A, dochází v ní však k rychlejšímu uplatnění ekonomicky efektivních úspor energie. Vyhodnocení indikátorů udává u této varianty stejné nebo o trochu lepší výsledky než u varianty A. Dosažení poklesu energetické náročnosti je však znejistěno nevýraznou podporou státu. Jednotlivé předložené varianty spíš odrážejí možný směr vývoje podle zaměření koncepce než definitivní podobu cílového stavu. Nyní se výsledky SEA zabývá MPO. Pravděpodobně letos v září by mělo výslednou podobu k posouzení dostat i Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Vrchní ředitel sekce energetické politiky MPO Brychta EkoListu řekl, že si osobně představuje výslednou podobu jako kombinaci variant A a C. Státní energetickou politikou a připravovaným státním programem úspor energie se bude zabývat 8. července také vláda.
DOPRAVA PODLE MOOSE
Ministerstvo dopravy (MDS) připravilo Dopravní politiku ČR. Vláda ji 17. června schválila. Naplnila tak to, po čem již několik let volala opozice, odborná veřejnost i odborářské organizace ve všech sférách dopravy, a čemu se tak bránili předchůdci dnešního ministra dopravy, zejména Martin Říman (ODS). Materiál by měl zaručit konec živelného, nekoncepčního postupu při transformaci českých dopravních sítí, který v českých zemích dosud vládl. Materiál Moosova ministerstva se odvolává na nutnost udržitelnosti rozvoje dopravy. Upozorňuje na závažnost problému nárůstu individuální automobilové dopravy a na nezbytnost státní i regionální podpory dopravě veřejné. Zajímavé je, že materiál počítá například výslovně se spoluprací státu s nevládními organizacemi.
Materiál neobsahuje žádné konkrétní úkoly pro jednotlivé vládní resorty ani žádné přesnější termíny. Podle vyjádření Judity Stuchlíkové, tiskové mluvčí ministra Moose, je tomu tak proto, že přijatý materiál "je pouze základní vizí, výchozím materiálem, ne nějž naváží konkrétní dílčí koncepce, jako je například Koncepce rozvoje dopravních sítí v ČR do roku 2010." Tento konkrétní materiál byl již připraven pro jednání vlády, ovšem ta jeho projednávání 24. 6. odložila. Důvodem byl podle Stuchlíkové fakt, že koncepce si klade nárok na finance ze státního rozpočtu a vláda po volbách již necítí mandát přijímat rozhodnutí, která by rozpočet takto zatěžovala. S přijatou dopravní politikou je spokojen ministr životního prostředí Martin Bursík. Jak řekl, jde o "první koncepční materiál, který otevřeně používá termíny jako podpora hromadné dopravy a má v sobě prvky moderní dopravy, která by mohla být udržitelná."
BURSÍK A OCHRANA PŘÍRODY
Bursíkovo ministerstvo předložilo vládě Státní program ochrany přírody a krajiny. Vláda tento program přijala 17. června. "Přijala tak závazek dvaačtyřiceti konkrétních odpovědností jednotlivých resortů, jejichž řešení by mělo přispět ke stabilizaci krajiny," komentoval hlasování vlády ministr Bursík. Jedinou výjimkou, která vládou neprošla, byla pasáž, kritizující platnou mysliveckou vyhlášku a žádající její harmonizaci s evropskými předpisy. "Neměl jsem zájem na tom, aby kvůli jednomu bodu bylo dalších jedenačtyřicet smeteno pod stůl," řekl k tomu Bursík.
Po dlouhé době měla vláda před sebou materiál, který nehýří povinným optimismem. Místo líčení dosažených úspěchů zde MŽP předkládá spíše výčet nedostatků, které v ochraně přírody a krajiny panují.
"Od poloviny minulého století ve vývoji krajiny převažují výrazně negativní vývojové tendence, které byly ještě umocněny v posledních desetiletích. Jejich příčinou byl ekonomický růst uskutečňovaný na základě bezplatné spotřeby a devastace přírodních zdrojů," říká se v textu. Program poukazuje na problémy v jednotlivých typech ekosystémů (zemědělská půda, lesy, vody, chráněná území...). Mimo jiné zmiňuje například stavbu supermarketů ve volné krajině v blízkosti komunikací jako příklad znehodnocování krajiny nevhodnou výstavbou. Bursíkem předložená koncepce zdůrazňuje nejenom obrovskou (nejhorší v Evropě) míru poškození našich lesů imisemi, ale zejména jejich nevhodnou druhovou skladbu.
Nejdůležitější částí předloženého programu je nejkonkrétnější, úkolová, část. Obsahuje 41 zadání pro jednotlivá ministerstva. Do roku 2030 se má například zvýšit na dvojnásobek podíl přirozených druhů dřevin, zejména buků a dubů, v českých lesích. Ministerstvo zemědělství (MZe) a MŽP mají připravit program návratu vodních toků do stavu blízkého přírodě. V plánu je vyhlášení NP České Švýcarsko či možnost vyhlášení NP Křivoklátsko na místě dnešní CHKO (do roku 2003).
Většina úkolů, které si takto vláda uložila, má být splněna do konce roku 2000 nebo 2001. Jejich splnění by se tedy mělo týkat zejména právě sestavované vlády.
reklama
