Vrátí se k nám vyhynulý pratur? Nizozemci se snaží o jeho „znovuoživení“
Projekt „oživující“ prastaré plemeno odstartoval v roce 2008. Podle ředitele nadace Tauros Foundation Ronalda Goderieho je jeho hlavní myšlenkou najít v Evropě plemena skotu, u kterých se zachovalo co nejvíce původních znaků. A jejich křížením pak získat soběstačné plemeno, které bude co nejvíce odpovídat původním praturům.
Na závěr projektu, přibližně po roce 2025, by podle plánu již měla existovat zvířata, která mají všechny znaky praturů. Od zbarvení, přes velikost až po chování a způsob spásání. Důležité podle autorů projektu je, aby byla v přírodě soběstačná, nenáročná na druh potravy i klima a v ekosystému měla stejnou roli jako kdysi.
Dokud nebudou uznána za volně žijící živočichy, aby mohla být vypouštěna do volné přírody, bude chov probíhat v rozsáhlých, ale ohrazených prostorách. Před dvěma lety byla vypuštěna do ohrady první generace zpětně vyšlechtěného divokého skotu v Nizozemí.
Tauros Foundation v současnosti připravuje dvě stáda, která by se měla stát základem polodivokého chovu praturů v České republice. „V mnoha oblastech v současnosti vymírá řada ohrožených druhů motýlů, ptáků a dalších druhů žijících v otevřené krajině. Právě velcí kopytníci, včetně pratura, mohou tyto druhy zachránit. Spásáním totiž pomáhají udržovat otevřenou krajinu,“ vysvětluje jejich význam pro přírodu Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která se na celoevropském projektu podílí.
Pratur původně obýval rozsáhlé oblasti Evropy, severní Afriky a Asie. Byl schopen přizpůsobit se velkému množství přírodních podmínek, pohyboval se v otevřených savanách, mokřadech, lesích i horách. Dlouhé nohy umožňovaly rychlý pohyb a silné rohy byly účinnou obranou. Mohutní pratuři se dokázali ubránit i proti velkým šelmám, jako jsou vlci.
Pratuři byli o 20 až 50 centimetrů vyšší než moderní plemena skotu, samci měřili v kohoutku 160 až 185 cm, měli poměrně štíhlé a dlouhé nohy a protáhlou hlavu. Mláďata měla kaštanové zbarvení, odrostlí býci tmavě hnědou až černou barvu se světlým pruhem kolem páteře, krávy si udržely červenohnědé zbarvení. Pro obě pohlaví bylo typické světlé zbarvení kolem čenichu.
Poslední jedinec pratura uhynul v roce 1627 v oboře u městečka Jaktorova v Polsku. První pokus o znovuvyšlechtění tohoto druhu uskutečnili už ve 20. a 30. letech 20. století bratři Heckové v Německu. Takzvaný Heckův skot je dodnes chován v některých zoologických zahradách. Zvířata však neodpovídají původním praturům svojí celkovou velikostí, tvarem ani velikostí rohů, ani chováním.
Video zachycující samce z první generace zpětného šlechtění pratura (Zdroj: Česká krajina / Tauros Foundation na Stream.cz).
reklama
Dále čtěte |
V NP Podyjí po několika letech přijdou na svět hříbata divokých koní
Ochránci přírody začali v milovické rezervaci velkých kopytníků používat terénní elektromobil
Milovická rezervace vyšle dva zubry na obnovu populace v ukrajinském národním parkuOnline diskuse
Ne že by se mně nelíbilo, - 8. 10. 2012 - fesojkdyby se do naší přírody mohl ten pratur vrátit - ale je to bohužel nesmysl, protože : a/nikdy nemůže zaujmout stejnou roli v ekosystému, jako kdysi, protože takový ekosystém u nás již neexistuje, nepočítám-li chráněná území o nepatrné rozloze. Nebo si snad někdo myslí, že se zemědělci vzdají polí a luk jen proto, aby se změnily na původní step, po které by se nerušeně proháněli místo dobytka pratuři ? b/už vidím, jak se takový býk pratura vmísí mezi pasoucí se skot, s kterým se samozřejmě plodně kříží a snahy chovatelů o šlechtění užitkových masných či mléčných plemen jdou kamsi. c/nedělám si sebemenší iluze o tom, že by se tento divoký dobytek zdržoval pouze v otevřené krajině. Dnes ochranáři a pseudoekologové volají po redukci přemnožené spárkaté zvěře, která působí škody na lesních porostech a znemožňuje jejich přirozenou obnovu - a přitom každý ví, že největší škody na lesích vznikaly tam, kde byla v lese povolena pastva dobytka. A co dovede natropit stádo krav, které uteče z pastviny a zaběhne do lesa, vím velmi dobře z běžné praxe. A konečně za d/čím by se ta poměrně velká zvířata se značnou spotřebou potravy měla živit v zimě ? Kdo a kde by asi pro ně sušil seno ? Zkrátka a dobře - mimo ZOO či nějaké ohrady pro pratura v naší přírodě asi už místo nebude... A to už vůbec nemluvím o tom, že tento "novopratur" vznikl zpětným křížením z domácích, v Evropě chovaných plemen, u nichž dochází k říji a potažmo k telení v průběhu celého roku /na rozdíl např. od zubra/ a v zimě narozená telata by se asi těžko dožila jara... |
