Vyrábějte dál, ale prosím kvalitněji, nabádá producenty elektroniky EU

Nový evropský Zelený úděl, tedy agenda navržená Komisí EU coby nástroj k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, je dnes ve svých hrubých obrysech kritizován za ledacos. Minimálně jeden z aspektů tohoto ambiciózního plánu bychom ale v pozitivním smyslu přehlédnout neměli. Součástí opatření je i podpora cirkulární ekonomiky, s důrazem na tzv. Právo na opravu u elektronických zařízení. Píše o tom Phys.org.

Snaha Evropské unie protlačit se svou legislativou kam jen to jde je vnímána nelibě, ale v případě Akčního plánu cirkulární ekonomiky vedle úplně nešlápla. Snaží se totiž potlačit výrobce, kteří produkují nerecyklovatelná elektronická zařízení, dodávají je v podobně nerecyklovatelných obalech a hlavně, tyto jejich produkty masové výroby jsou proslavené velmi omezenou životností, která je limitována záruční dobou. Proč? Jejich technicky neodolné součástky s naprogramovanou dobou výdrže, uměle přidávaná kazítka a kurvítka, sice udržují výrobní sektor ve vytrvalém růstu (protože si musíme pořád kupovat nové, když se staré pokazí), ale také vedou ke vzniku zbytečných odpadů, nerecyklovatelného materiálu a spotřebě omezeně dostupných zdrojů.

Oprav si sám aneb nový nekupuj

V případě spotřební elektroniky by se měl nově klást důraz na zvýšení odolnosti, se sníženou nutností oprav. Současně by nová pravidla umožňovala uživatelům právo na samo-opravu. Mohli byste tedy například své chytré telefony rozšroubovat sami, a zkusit se chybičku odstranit svépomocí. Aniž byste tím přišli o záruku na zboží. A podobně pak, opravy by nemusely být doménou jen autorizovaných prodejců. Vyměnit baterku nebo prasklý monitor ostatně není nic až tak těžkého. Z Evropské komise zaznívá, že by bylo vhodné nyní vsadit na elektroniku, která spíše než radikální výměny za nové modely bude schopná postupných vylepšení, upgradů. Rozšířit by se měly možnosti zpětného odběru vysloužilé elektroniky a také zlepšit recyklační kapacity.

A co si to třeba jen vypůjčit?

Pochvalně se k těmto opatřením vyjadřuje například profesor inženýrských studií univerzity v newyorském Syracuse, Cliff Davidson. S tím, že daným návrhem EU předběhla Spojené státy americké. „Elektronický odpad je sice jen špičkou ledovce, ale jde na něm dobře vidět problematika celého odpadového hospodářství. Škodí nám totiž naše věčná snaha udržet výrobní společnosti v setrvalém růstu, v módu profitů. Protože je ale počet spotřebitelů omezený, snažíme se, aby si neustále nakupovali nové vybavení. Motivujeme je k tomu tím, že naše výrobky předčasně zastarávají, což udržuje konstantní poptávku po nových. V tomhle trendu ale nemůžeme setrvat věčně a myslím si, že vyvinout tlak na výrobce, aby na trh uváděli udržitelnější a odolnější verze je krok správným směrem.“

Davidson zmiňuje ještě jeden možný aspekt cirkulární ekonomiky, který evropská environmentální legislativa zatím nepodchytila. Nákupy nahradit zapůjčením. Pořízení spotřební elektroniky, například klimatizací nebo sušiček, ale klidně také chytrých telefonů, by pak vyšlo lidem levněji. Nezanikla by přitom vlastnická práva jejich výrobců, kteří by i nadále byli přímo odpovědní za jejich opravy. A protože by se sami snažili udržet svá zařízení „vydělávající tudíž fungující“, vyráběli by je mnohem odolnější.

---

reklama

---