https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/za-zanik-poslednich-divokych-koni-na-evropskem-kontinentu-muze-vedecky-omyl
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Za zánik posledních divokých koní na evropském kontinentu může vědecký omyl

26.8.2015 01:40 | PRAHA (Ekolist.cz)
To, že původní zbarvení dülmenských pony ve skutečnosti odpovídalo divokým koním, se zjistilo až příliš pozdě
To, že původní zbarvení dülmenských pony ve skutečnosti odpovídalo divokým koním, se zjistilo až příliš pozdě
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Česká krajina
Dülmenští ponyové byli jednou z několika populací divoce žijících koní v Německu, která přežila až do začátku 20. století. Chybělo málo a přežili by dodnes. Kvůli osudové chybě je však dülmenský pony ve své autentické podobě navždy ztracen, připomíná společnost Česká krajina.
 

O zvířatech žijících divoce v oblasti Merfleder Bruch se zachovaly první zprávy již z roku 1316. Jejich stáda žila, podobně jako divoké populace koní na Britských ostrovech, v podmáčené bažinaté krajině s vřesovišti, která byla lidmi po staletí pokládána za nevhodnou k zemědělství. „Nezájem lidí o půdu tak poskytl koním životní prostor. Koně zde navíc po staletí chránil rod Merfeldů na základě svých práv na lov a rybolov na svém panství,“ vysvětluje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Ochranu nad divokými koňmi později převzala šlechtická rodina von Croy. V roce 1847 se Alfred von Croy rozhodl, že pro koně na svých pozemcích vytvoří rezervaci, která pomůže ohroženým zvířatům přežít. Díky tomu nepotkal dülmenské koně osud ostatních divoce žijících stád v Německu.

V roce 1907 byla zavedena také zcela nová tradice - každoroční odchyt mladých koní, která připadala na poslední sobotu v květnu. Ten měl zamezit škodám na zemědělství a nebezpečným situacím, ke kterým docházelo v období, kdy se jednoletí hřebci pokoušeli založit vlastní stáda, vyhledávali klisny a bojovali spolu o šanci spářit se s nimi.

Kvůli obavám z příbuzenských vztahů uvnitř malé a uzavřené populace začali být na začátku 20. století ke stádu připouštěni také hřebci dalších plemen – například velšští pony, mongolští koně nebo huculové. „Tím začali koně z Dülmenu nenávratně ztrácet svoji autenticitu,“ říká Dalibor Dostál, ředitel společnosti Česká krajina. Vliv domácích koní byl ale patrný ve stádu už dříve, protože se v něm kromě hnědáků občas vykytovali také ryzáci nebo šedivě zbarvení koně.

„I když již v 19. stol. majitelé panství věděli, že stádo není zcela čistokrevné a projevil se v něm vliv domácích koní, šlo velmi pravděpodobně o jednu z posledních kontinentálních populací, která si i díky divokému způsobu života a částečné izolaci od domácích koní zachovala nejenom vzhled, genetickou výbavu, ale i chování původních evropských koní,“ pokračuje Miloslav Jirků.

Omyl jménem tarpan

Osudová rána ale přišla pro poslední divoce žijící koně na evropském kontinentu v polovině 20. století. V té době totiž vědci považovali za divokého předka koní šedivě zbarveného tarpana. Od roku 1957 proto začali být připouštěni k místním klisnám jen hřebci plemene polský konik, které bylo vyšlechtěno právě proto, aby svým šedivým zbarvením odpovídalo tehdejším představám o vzhledu tarpanů.

Až nedávné výzkumy ukázaly, že šedivě zbarvený tarpan byl ve skutečnosti spíše zdivočelý domácí kůň
Až nedávné výzkumy ukázaly, že šedivě zbarvený tarpan byl ve skutečnosti spíše zdivočelý domácí kůň
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | Flickr

Stáda dülmenských pony, která tvořila původně zvířata s hnědou srstí a černě zbarvenou hřívou, získala po několika letech cílené „záchranné“ plemenitby šedivé zbarvení. V současnosti je proto již prakticky nelze rozeznat od polských koniků, podotýkají odborníci z České krajiny.

To, že původní zbarvení dülmenských pony ve skutečnosti odpovídalo divokým koním, se zjistilo až příliš pozdě. Tragédie tohoto kroku vyšla najevo až v roce 2009, kdy genetické analýzy archaické DNA ukázaly, že původním zbarvením divokých koní v Evropě byla právě hnědá. Přesněji řečeno zvířata s hnědou srstí a černými žíněmi na hřívě a ocasu. Další výzkumy pak ukázaly, že šedivě zbarvený tarpan byl ve skutečnosti spíše zdivočelý domácí kůň.

I když se v televizních reportážích, dokumentech a populárních magazínech stále objevují informace o dülmenských pony, jako o „posledních divokých koních kontinentu“, ve skutečnosti z nich zůstal pouze název, dodávají odborníci. Křížením s polským konikem přišlo podle nich místní stádo o všechny znaky autentických divokých koní.

V současnosti žije na pozemcích o rozloze 350 ha na tři stovky koní.

„Z dnešního pohledu těžko pochopitelný postup křížení s dalšími plemeny, který vedl k zániku poslední kontinentální populace koní možná přímo odvozených z původní divoké linie, ovšem nijak nevybočoval z dobové praxe. Za účelem „osvěžení krve“ uzavřené populace koně Převalského chované v zajetí přistoupila ke křížení s domácími koňmi i sovětská stanice Askanija Nova na Ukrajině. Podobný postup byl ve stanici Askanija Nova zvolen také v případě zubrů křížených s americkým bizonem. Tento způsob však naštěstí nebyl u koní Převalského dlouhodobě akceptován dalšími chovateli, podobně nejsou do chovu čistokrevných zubrů zařazováni jejich kříženci s bizony,“ uzavírá Miloslav Jirků.

Dülmenský pony, zvaný dříve také Merfeldův divoký kůň, nebyl ve své době jedinou divoce žijící populací koní v Německu. Další populace se vyskytovaly v Emscherbruchu, ale i Duisburgském lese nebo v Davertu.

Kroniky zachytily například konec divokých stád v Emscherbruchu. Během napoleonských válek táhl touto oblastí vévoda z Arenbergu se svým regimentem a všechny zdejší koně nechal pochytat a zkrotit pro potřeby armády.


reklama

Další informace |

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist