Zubři by se mohli vrátit do českých lesů. Podle vědců tu najdou ideální podmínky
"Zubři se v posledních desetiletích vrátili do přírody v mnoha zemích, které mají obdobné podmínky jako Česká republika," argumentoval ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál. Podle spoluautora studie Miloslava Jirků z Biologického centra Akademie věd žije v Litvě jejich stabilní populace v mozaikovité kulturní krajině s fragmenty lesů, loukami a zemědělskými kulturami. V Bělorusku prosperují v jehličnatých lesích, které tvoří převažující podíl dřevin i v tuzemsku.
Návrat zubra do české přírody by podle autorů studie měl pomoci také stovkám dalších ohrožených druhů. „Souvisí to s posunem v pohledu na velké kopytníky. Ti přestali být vnímáni jen jako cíl ochranářských snah, a stále více se o nich uvažuje jako o prostředku k managementu původní evropské krajiny, především bezlesí a otevřených lesů,“ konstatuje spoluautor studie Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR.
Líbí se Vám Ekolist? Nebo jen chcete udržet možnost si na něm diskutovat?
Nejnovější zahraniční výzkumy ukazují, že střední Evropa je pro rozšíření zubrů vhodnějším regionem, než se donedávna předpokládalo. Kdy by se tak mohlo stát, odborníci zatím netuší, i když se Česko přijetím závazné směrnice oficiálně zavázalo podporovat navracení původních vyhynulých druhů do volné přírody. Upravit by se musela i legislativa.
Zubři u nás vyhynuli ve 14. století. O jejich někdejším rozšíření svědčí místopisné názvy. Hned tři jména obcí Zubří (v okresech Vsetín, Chrudim a Žďár nad Sázavou), Zubrnice (okres Ústí nad Labem) a vodních toků Zubřina a Zubřinka. Zubr je ve znaku pánů z Pernštejna (černá hlava zubra se zlatým provazcem protaženým chřípím) či Auerspergů (vzpínající se zubr).
Podle studie patří v Česku mezi oblasti vhodné pro návrat zubrů do volné přírody zejména vojenské újezdy Boletice, Doupovské hory a Libavá. Loni byli zubři vypuštěni do obory Židlov v bývalém vojenském prostoru Ralsko. Právě pro management bývalých vojenských prostor by mohl být zubr klíčový, dokáže totiž účinně spásat porosty a tím zamezit opětovnému zarůstání krajiny lesy. Což by v případě opuštění vojenských újezdů armádou pravděpodobně nastalo.
Navíc zubrům by se na zarůstajících loukách zřejmě líbilo. Podle studie jsou jejich původním životním prostředím oblasti listnatých a smíšených lesů mírného pásu a díky tomu upřednostňují porosty s bohatým podrostem a mýtinami. Podle studie zubři vypuštění do volné přírody na Slovensku v roce 2004 nejvíce preferovali biotopy sukcesně zarůstajících luk a pasek.
V současné době žije zhruba 4000 těchto největších suchozemských obratlovců Evropy, z toho polovina v přírodě. Samci dosahují hmotnosti až 920 kilogramů, samice o polovinu méně. Po první světové válce byly vyhubeny volně žijící populace na Kavkaze a v polské Bělověži, druh přežil jen díky chovu v zajetí. Dnes se vrací do Polska, Ruska, Litvy, Španělska, Běloruska, Německa, Slovenska a na Ukrajinu. Návrat se chystá v Nizozemí, Srbsku a Rumunsku. Podle vědců by byl návrat tohoto druhu jedním ze způsobů, jak Česko zařadit do první ligy v ochraně životního prostředí. Česko se ostatně na záchraně zubrů po desetiletí významně podílelo; v rámci někdejšího Československa bylo po Polsku dokonce druhou zemí na světě v počtu v zoo odchovaných zvířat.
Podle studie by navíc chov zubrů mohl být turistickým lákadlem pro řadu regionů, kde by se mohl stát alternativou k současným praktikám založeným na masovém turismu. Navíc prý postupná změna lesů blíže k porostům s přirozenou skladbou dřevin bude vytvářet stále vhodnější možnosti nejenom pro pobyt zubrů na vybraných místech, ale v dlouhodobém měřítku také k jejich migraci mezi existujícími i budoucími lokalitami.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
V národním parku Podyjí se po pěti letech narodila hříbata divokých koní
Ve Španělsku dnes vypustili šest samic zubrů dovezených z Česka
Šest zubrů odjelo z Čech do rezervace ve Španělsku. Jde o největší export těchto vzácných kopytníků v historii ČeskaOnline diskuse
Jen na okraj. - 4. 2. 2013 - pjKdyž to tak čtu, tak nevím, jestli víme očem píšeme. Zkusme rozlišit škody mezi divokým prasetem a lesním turem. Prasnice (bychyně) ročně může vrhnout 8 mláďat, říká se, že to v posledních letech skoro za rok zvládne dvakrát. Skot, jedno a ž dvě teleta za rok.Obávám se, že rychlost množení nebude tedy srovnatelná, prasata se množí jako "myši".Když vezmu ve krátkosti škody divokou zvěří a "divokým hovězím", tak prase ryje v zemi, převrací povrch půdy (někdy je to žádoucí, vyžere mnoho škůdců a promísí humus pro klíčení semen dřevin), ale zároveň dokáže sežrat mláďata která mu neutečou, stejně tak plenit ptačí hnízda která jsou na zemi nebo v dosahu jejich tlam. "Divoké hovězí" má velkou tlamu, neumí vyžrat byliny až ke kořínkům jako ovce a kozy, takže byliny po nich lépe regenerují. Škody ale mohou být ožíráním mladých náletů, odíráním kmenů při drbání. Pokud putují krajinou, mohou rozdupat půdu, což někdy je opět žádoucí pro vzklíčení četných rostlin. Navíc jejich stáda v Evropě nedosahovaly početnosti svým nejbližších příbuzných bizonů - více méně co vím, byly to víc menší stáda, maxcimálně o několika desítkách kusů. Logické les není tak úživný jako nekonečné prérie a stepi. Pokud přijmeme myšlenku, že pro svoji budoucí existenci potřebujeme druhově bohatší krajinu, tedy, aby v ní bylo co nejvíce rostlin a živočichů, budeme potřebovat nějakým způsobem alespoň udržet druhově pestré bývalé vojenské újezdy. Tam díky technice, střelbě, požárům se udržel stav přírody asi v takové rovině než jsme zbývající krajinu zničili zemědělskou a lesnickou velkovýrobou. Jenže tyto plochy zarůstají vysokou trávou a nálety dřevin, takže drobné rostliny a vše co na ně navazuje mizi. A zřejmě již nenávratně, není odkud se to může vrátit. A budeme se bavit o stovkách, ne-li tisících ha neudržované plochy, které se přirozeným cyklem vrací v les. Takže je otázkou, zda to chceme, a nebo zda pro budoucnost potřebujeme aby se zde zachovala společenství, která zde člověk svojí činností po tisíciletí udržoval. Takže chceme-li, musíme se o plochy nějak starat. Sečení traktorem je v rovině cca 3 - 5 tisíc Kč/ha, ručně okolo 15 - 25 tisíc Kč/ha. Pokud by takové plochy pravidelně spása a sešlapával zubr, tyto náklady by nám snižovaly náklady na jeho chov a další opatření, aby se nešířil do zemědělské a průmyslové lesnické krajiny. Takže doslova do písmene bych se několika kusy zubrů v nějakém bývalém vojenském újezdu moc nevzrušoval. Velké škody tam vznikat nebudou, naopak činnost bude žádoucí. A rozumný člověk se takovému území vyhne - nechodili jsme tam desítky let, a žili jsme. Ale zas na druhou stranu, musí se vyřešit, jak zabránit, aby se toto "divoké hovězí" nedostalo do zabydlené krajiny. A že by se o tom v projektu neřešilo, tomu moc nevěřím. Pokud si pamatuji, první kusy budou vysazeny do obor. Tak proč takové plamenné diskuse plné narážek a urážek. Jako by nestačily volby. |
