Sladko je žíti
Březen 2002 | Otakar Theer
Dole, pod úvozem, je nemocnice.
Ráno někdy
některé z oken zůstane otevřeno.
A za ním:
lůžko, tmavá pelest, bílá prostěradla
a (jako v obrysu) vosková tvář toho,
jenž právě dožil.
Myslíš
na problouzněné, horečné chvíle,
na plápolající zrak, podušky vlhké potem,
na ruce, v úzkosti ztuhlé, když odchází se
do černa noci.
Kolem, v jitřní chlad jara, dýchají stromy
tak zcela blízko tomu, pro něhož není jitra.
Trávník, nedávno ještě pod sněhem, plazí se, šťastný,
tak zcela blízko tomu, pro něhož není barev.
U střechy - delfíni vzdušného moře - hrají si mráčky,
tak zcela blízko tomu, jenž nekývne rukou.
Ó smrti, svlečená z romantiky, drsná, syrová, surová!
Chápeš,
jak sladko je žíti.
(Otakar Theer: Všemu navzdory )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Bílý obrazProsinec 2003 | Jiří Orten
SadListopad 2003 | Marina Cvětajevová
Ponurý večerŘíjen 2003 | Antonín Sova
Podzimní denZáří 2003 | Rainer Maria Rilke
| Uprostřed létaSrpen 2003 | Jacques Prévert
VzrušeníČervenec 2003 | Arthur Rimbaud
ČlověkČerven 2003 | Konstantin Biebl
MotýlKvěten 2003 | Petr Bezruč
| Déšť v dubnuDuben 2003 | František Halas
BřezenBřezen 2003 | Karel Toman
Javore můj holý...Únor 2003 | Sergej Jesenin
SníhLeden 2003 | Vladimír Holan
|
