Sladko je žíti
Březen 2002 | Otakar Theer
Dole, pod úvozem, je nemocnice.
Ráno někdy
některé z oken zůstane otevřeno.
A za ním:
lůžko, tmavá pelest, bílá prostěradla
a (jako v obrysu) vosková tvář toho,
jenž právě dožil.
Myslíš
na problouzněné, horečné chvíle,
na plápolající zrak, podušky vlhké potem,
na ruce, v úzkosti ztuhlé, když odchází se
do černa noci.
Kolem, v jitřní chlad jara, dýchají stromy
tak zcela blízko tomu, pro něhož není jitra.
Trávník, nedávno ještě pod sněhem, plazí se, šťastný,
tak zcela blízko tomu, pro něhož není barev.
U střechy - delfíni vzdušného moře - hrají si mráčky,
tak zcela blízko tomu, jenž nekývne rukou.
Ó smrti, svlečená z romantiky, drsná, syrová, surová!
Chápeš,
jak sladko je žíti.
(Otakar Theer: Všemu navzdory )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Zimní večerProsinec 2004 | Vilém Závada
KrajinaListopad 2004 | Frederico García Lorca
Alkoholy životaŘíjen 2004 | Guillaume Apollinaire
Zahaleni v šedé mrakyZáří 2004 | Heinrich Heine
| Kráčející v políchSrpen 2004 | František Hrubín
MračnoČervenec 2004 | Alexandr Sergejevič Puškin
VeverkaČerven 2004 | Ivan Andrejevič Krylov
V leseKvěten 2004 | Rudolf Matys
| V šírom poli dubec stojíDuben 2004 | Karel Hynek Mácha
Čtvrtý pohár Janu SkáceloviBřezen 2004 | Oldřich Mikulášek
ZimaÚnor 2004 | Antun Branko Šimić
Touha zimyLeden 2004 | Viktor Dyk
|
