Sladko je žíti

Myslíš
na problouzněné, horečné chvíle,
na plápolající zrak, podušky vlhké potem,
na ruce, v úzkosti ztuhlé, když odchází se
do černa noci.

Kolem, v jitřní chlad jara, dýchají stromy
tak zcela blízko tomu, pro něhož není jitra.
Trávník, nedávno ještě pod sněhem, plazí se, šťastný,
tak zcela blízko tomu, pro něhož není barev.
U střechy - delfíni vzdušného moře - hrají si mráčky,
tak zcela blízko tomu, jenž nekývne rukou.

Ó smrti, svlečená z romantiky, drsná, syrová, surová!

Chápeš,
jak sladko je žíti.