Sladko je žíti
Březen 2002 | Otakar Theer
Dole, pod úvozem, je nemocnice.
Ráno někdy
některé z oken zůstane otevřeno.
A za ním:
lůžko, tmavá pelest, bílá prostěradla
a (jako v obrysu) vosková tvář toho,
jenž právě dožil.
Myslíš
na problouzněné, horečné chvíle,
na plápolající zrak, podušky vlhké potem,
na ruce, v úzkosti ztuhlé, když odchází se
do černa noci.
Kolem, v jitřní chlad jara, dýchají stromy
tak zcela blízko tomu, pro něhož není jitra.
Trávník, nedávno ještě pod sněhem, plazí se, šťastný,
tak zcela blízko tomu, pro něhož není barev.
U střechy - delfíni vzdušného moře - hrají si mráčky,
tak zcela blízko tomu, jenž nekývne rukou.
Ó smrti, svlečená z romantiky, drsná, syrová, surová!
Chápeš,
jak sladko je žíti.
(Otakar Theer: Všemu navzdory )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
ten suchý mráz se do kostí až dereProsinec 2009 | Stanislav Kostka Neumann
Za hory slunce zapadáListopad 2009 | Josef Václav Sládek
Kaštany spadaly, javory svlékají se bez šatenŘíjen 2009 | Ivan Diviš
Denní cestaZáří 2009 | Karel Toman
| Jízda po deštiSrpen 2009 | František Hrubín
PoledneČervenec 2009 | Vladimír Holan
Prodavačka růžíČerven 2009 | Jindřich Hořejší
Jarní píseňKvěten 2009 | František Gellner
| VelikonoceDuben 2009 | Josef Hora
Daleké svítáníBřezen 2009 | Jiří Orten
PralesÚnor 2009 | Konstantin Biebl
VečerLeden 2009 | Jiří Kolář
|
