Daleké svítání
Březen 2009 | Jiří Orten
Vzdálené světlo. Strach. A cosi zlého nese.
Tělo, má přetvářka, to napovídá rytmy,
jež oddalují pád. Vy zaposloucháte se
a neslyšíte nic. Jen náznak. Úzkost. Přítmí.
Promnu si oči. Bdím. A na kávové lžičce
můj spánek po kapkách čeká, až vezmu jej.
Krátce a blízce je. Nemohu modlitbičce
svěřit, co slyšel jsem, že řekla: poslouchej,
jak se mám rozednit? Myslí si na jitřenku
tělo, má přetvářka, nad kterou smiluje se
nějaká hospůdka, která mne volá zvenku.
Vzdálené světlo. Strach. A cosi zlého nese.
(Jiří Orten: Cesta k mrazu)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
ten suchý mráz se do kostí až dereProsinec 2009 | Stanislav Kostka Neumann
Za hory slunce zapadáListopad 2009 | Josef Václav Sládek
Kaštany spadaly, javory svlékají se bez šatenŘíjen 2009 | Ivan Diviš
Denní cestaZáří 2009 | Karel Toman
| Jízda po deštiSrpen 2009 | František Hrubín
PoledneČervenec 2009 | Vladimír Holan
Prodavačka růžíČerven 2009 | Jindřich Hořejší
Jarní píseňKvěten 2009 | František Gellner
| VelikonoceDuben 2009 | Josef Hora
Daleké svítáníBřezen 2009 | Jiří Orten
PralesÚnor 2009 | Konstantin Biebl
VečerLeden 2009 | Jiří Kolář
|
