Daleké svítání
Březen 2009 | Jiří Orten
Vzdálené světlo. Strach. A cosi zlého nese.
Tělo, má přetvářka, to napovídá rytmy,
jež oddalují pád. Vy zaposloucháte se
a neslyšíte nic. Jen náznak. Úzkost. Přítmí.
Promnu si oči. Bdím. A na kávové lžičce
můj spánek po kapkách čeká, až vezmu jej.
Krátce a blízce je. Nemohu modlitbičce
svěřit, co slyšel jsem, že řekla: poslouchej,
jak se mám rozednit? Myslí si na jitřenku
tělo, má přetvářka, nad kterou smiluje se
nějaká hospůdka, která mne volá zvenku.
Vzdálené světlo. Strach. A cosi zlého nese.
(Jiří Orten: Cesta k mrazu)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Setkání všedního dneProsinec 2012 | Miroslav Červenka
PodzimListopad 2012 | Ivan Blatný
Podzimní závěťŘíjen 2012 | Jiřina Hauková
SklizeňZáří 2012 | Gertruda Goepfertová-Gruberová
| ZátišíSrpen 2012 | Milada Součková
AnčičkyČervenec 2012 | Emanuel Frynta
Jiná pro niČerven 2012 | Jiří Gruša
RadotínKvěten 2012 | Karel Milota
| Ruka jaraDuben 2012 | Jaroslav Hutka
HolubiBřezen 2012 | Jan Zábrana
Cesta zimouÚnor 2012 | Josef Topol
Pohřbívání stromůLeden 2012 | Jan Vladislav
|
