Daleké svítání
Březen 2009 | Jiří Orten
Vzdálené světlo. Strach. A cosi zlého nese.
Tělo, má přetvářka, to napovídá rytmy,
jež oddalují pád. Vy zaposloucháte se
a neslyšíte nic. Jen náznak. Úzkost. Přítmí.
Promnu si oči. Bdím. A na kávové lžičce
můj spánek po kapkách čeká, až vezmu jej.
Krátce a blízce je. Nemohu modlitbičce
svěřit, co slyšel jsem, že řekla: poslouchej,
jak se mám rozednit? Myslí si na jitřenku
tělo, má přetvářka, nad kterou smiluje se
nějaká hospůdka, která mne volá zvenku.
Vzdálené světlo. Strach. A cosi zlého nese.
(Jiří Orten: Cesta k mrazu)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Druhá adventní – Rorate, cœliProsinec 2010 | Adam Michna z Otradovic
Podzim se ptáŘíjen 2010 | Fráňa Šrámek
Pozdní květZáří 2010 | Jovan Strezovski
| Po deštiSrpen 2010 | Paul Fleming
VážkaČervenec 2010 | Kobajaši Issa
PanenkyČerven 2010 | Jaroslav Durych
NegativKvěten 2010 | Wisława Szymborska
| Já bloudil samotný jak mrakDuben 2010 | William Wordsworth
Sametové jaroBřezen 2010 | Karel Kryl
Ani tisíce a tisíce letÚnor 2010 | Jacques Prévert
ProrokLeden 2010 | Chalíl Džibrán
|
