Sametové jaro
Březen 2010 | Karel Kryl
Je jaro. Větry vanou
od jihu do cely.
Sbohem – či na shledanou,
obecné veselí?
Jsou stromy plné mízy –
a někdo jiný sklízí
to, co jsme zaseli,
to, co jsme zaseli.
Ačkoli dozvonilo
poslední zvonění –
přec v duši temno zbylo –
a v srdci vězení:
po vinných ani slechu –
a jiným ku prospěchu
jsou naši ranění,
jsou naši ranění.
Je jaro. Ledy plovou
s narkózou do žíly
a s maskou sametovou
jde ústup zdvořilý
a na mohyle něhy
mráz uhrabává sněhy,
jež zimu přežily,
jež zimu přežily.
(z knihy Texty písní)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Druhá adventní – Rorate, cœliProsinec 2010 | Adam Michna z Otradovic
Podzim se ptáŘíjen 2010 | Fráňa Šrámek
Pozdní květZáří 2010 | Jovan Strezovski
| Po deštiSrpen 2010 | Paul Fleming
VážkaČervenec 2010 | Kobajaši Issa
PanenkyČerven 2010 | Jaroslav Durych
NegativKvěten 2010 | Wisława Szymborska
| Já bloudil samotný jak mrakDuben 2010 | William Wordsworth
Sametové jaroBřezen 2010 | Karel Kryl
Ani tisíce a tisíce letÚnor 2010 | Jacques Prévert
ProrokLeden 2010 | Chalíl Džibrán
|
