Sladko je žíti
Březen 2002 | Otakar Theer
Dole, pod úvozem, je nemocnice.
Ráno někdy
některé z oken zůstane otevřeno.
A za ním:
lůžko, tmavá pelest, bílá prostěradla
a (jako v obrysu) vosková tvář toho,
jenž právě dožil.
Myslíš
na problouzněné, horečné chvíle,
na plápolající zrak, podušky vlhké potem,
na ruce, v úzkosti ztuhlé, když odchází se
do černa noci.
Kolem, v jitřní chlad jara, dýchají stromy
tak zcela blízko tomu, pro něhož není jitra.
Trávník, nedávno ještě pod sněhem, plazí se, šťastný,
tak zcela blízko tomu, pro něhož není barev.
U střechy - delfíni vzdušného moře - hrají si mráčky,
tak zcela blízko tomu, jenž nekývne rukou.
Ó smrti, svlečená z romantiky, drsná, syrová, surová!
Chápeš,
jak sladko je žíti.
(Otakar Theer: Všemu navzdory )
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
Prosinec 1944Prosinec 2005 | Josef Čapek
Podzimní píseňListopad 2005 | Paul Verlaine
Pustá pole, háje holé…Říjen 2005 | Sergej Jesenin
Chlapec se dívá k podzimnímu nebiZáří 2005 | Ivan Blatný
| SrpenSrpen 2005 | Jaroslav Seifert
Mraky, jež krásným dnemČervenec 2005 | Jean Moréas
ČervenČerven 2005 | Josef Palivec
Jaro si znovu našlo cestu k stařičké větvi slivoněKvěten 2005 | Mehwa
| Děvčátko na řeceDuben 2005 | František Halas
TrnkaBřezen 2005 | Zbigniew Herbert
ÚnorÚnor 2005 | Karel Toman
Zimní večerLeden 2005 | Jan Skácel
|
