Březnové ídy
2011 | Jan Skácel
Když v borovicích šumí olovo
a vrbám k jaru utínají ruce,
jacípak kamarádi?
Oblaka utíkají a zdá se mi,
že hlavy plné větru mají na zemi,
ta moje hloupá hlava
je tam také.
A kdo ti pomůže
přečkat ty ídy březnové,
kdopak ti pomůže
vyhrabat z vlasů všechno to loňské listí?
A všechny vlasy vlají v tenkém proutí.
Nohy jsou vysoko,
až se nebe rmoutí,
a každá vězí v lyře.
Je slyšet rány.
Na malých sáňkách
slunce se svezlo po sekyře
a spadlo do vody.
Za tuhle obrácenost díky.
Střevíce zpěvu nad kotníky
tak jak tak nedokáže nikdo useknout.
(báseň ze sbírky Co zbylo z anděla)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
ZimaProsinec 2008 | Josef Čapek
Kdo se zrodí, spěje k smrtiListopad 2008 | Michelangelo Buonarroti
Až má nevěsta blesků zvážní podzimemŘíjen 2008 | František Halas
Podzimní luna mi lhala!Září 2008 | Neznámý básník
| Mokré létoSrpen 2008 | Jan Zahradníček
Hezká procházkaČervenec 2008 | Ivan Blatný
Bylo hodně vlhkých noclehů v Krkonoších | Miroslav Nevrlý
Klesla hvězda s nebes výšeKvěten 2008 | Karel Hynek Mácha
| Hlava sedmáDuben 2008 | Alexander Sergejevič Puškin
Předčasné jaroBřezen 2008 | Jan Skácel
Zoufalé jarní dny uprostřed zimyÚnor 2008 | Petr Borkovec
Tento nedělní večerLeden 2008 | Emil Juliš
|