Kdo se zrodí, spěje k smrti
Listopad 2008 | Michelangelo Buonarroti
Kdo se zrodí, spěje k smrti
v letu dnů a každá věc
musí zajít nakonec.
Míjí slast i to, co drtí,
míjí moudrost hlav i knih
a z nás a všech předchozích
zůstávají pouhé stíny.
Bývali jsme jako vy,
veselí i truchliví,
ale teď jsme kupkou hlíny,
teď jsme, hle, jen mrtvou mrtí.
Všechno, co je, spěje k smrti.
Z našich očí, plných jasu,
zářil dřív pár zřítelnic;
teď je z nich pár děr, nic víc.
A to vše je dílem času.
(Michelangelo Buonarroti; výběr z veršů Oheň, jímž hořím)
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Další básně
ZimaProsinec 2008 | Josef Čapek
Kdo se zrodí, spěje k smrtiListopad 2008 | Michelangelo Buonarroti
Až má nevěsta blesků zvážní podzimemŘíjen 2008 | František Halas
Podzimní luna mi lhala!Září 2008 | Neznámý básník
| Mokré létoSrpen 2008 | Jan Zahradníček
Hezká procházkaČervenec 2008 | Ivan Blatný
Bylo hodně vlhkých noclehů v Krkonoších | Miroslav Nevrlý
Klesla hvězda s nebes výšeKvěten 2008 | Karel Hynek Mácha
| Hlava sedmáDuben 2008 | Alexander Sergejevič Puškin
Předčasné jaroBřezen 2008 | Jan Skácel
Zoufalé jarní dny uprostřed zimyÚnor 2008 | Petr Borkovec
Tento nedělní večerLeden 2008 | Emil Juliš
|
