Bylo hodně vlhkých noclehů v Krkonoších

Bylo hodně vlhkých noclehů v Krkonoších, ale nejvlhčí a nejstudenější byl v červnu před půlstoletím v Krakonošově zahrádce. Vysoko ze skalního žebra Studničné hory jsem spatřil hluboko dole v úpských roklích uprostřed loučky chatku. Malou, shora titěrnou, černou, lákavou. Šplhal jsem k ní přímo dolů, nohy klouzaly, ruce odřené od drobné suti. Kvetoucím rostlinám jsem se vyhýbal, ničemu jsem neublížil. Bylo pozdní odpoledne, vlhka přibývalo. Krakonošova zahrádka byla nasáklá vodou, otevřený srub byl vevnitř vybitý, vlhký, dokonce si pamatuji i jakousi závěj starého sněhu nablízku. Místo bylo ale překrásné, snad jen kdesi vysoko na severu jsou tak vlhké panenské mokřiny, chlad, květy, skály, vodopády, šumění lesa z údolí, samota. Dlouho jsem seděl, šeřilo se, pak slunce ozařovalo už jen Sněžku a západní úbočí Růžové hory. Byla zima. Měl jsem na spaní jen sešitou vojenskou houni a igelit tehdy nebyl ještě vynalezen: ráno mě zastihlo bdícího a skleněného chladem, myslím, že v noci mrzlo. Celé dopoledne jsem pak prospal v suché horské kleči vysoko na Studničné hoře nad Modrým dolem a nemohl se dosytit slunce.