Festival Jeden svět uvede „reklamu na přírodu“, film Projekt Příroda
David Bond je obyčejný Brit, čtyřicátník, filmař, manžel a otec dvou malých dětí. A na čas na sebe vzal ještě další roli – obchodního ředitele zastupujícího přírodu.
Všiml si totiž, že děti v západním světě tráví v přírodě a obecně venku na vzduchu na rozdíl od jeho dětství a dětství jeho rodičů čím dál tím méně času. Jeho dvě děti, předškoláci Ivy a Albie nebyli výjimkou.
Plně si tento fakt uvědomil, když pomocí kamery zachytil denní režim své dcerky. „Umístil jsem na hlavu své dcery kameru, a tak jsem přesně zjistil, co po celý den dělala. Více než čtvrtinu času strávila před obrazovkou. Venku si hrála pouze 4 % času. Stejně dlouhou dobu strávila v koupelně,“ vypráví David Bond pro Huffington Post.
"Znám rodiče, kteří říkají, že stačí zamknout dveře a děti tak být venku přinutí,“ svěřuje se David Bond v dalším z rozhovorů. Sám se ale chtěl vydat jinou, obtížnější cestou – ukázat a přesvědčit děti, že příroda je něco úžasného.
Na děti podle Bonda odevšad útočí lákavý a blyštivý svět techniky a reklam. Rozhodl se proto bojovat stejnými prostředky a pustil se do tvorby kampaně na přírodu.
Navštívil odborníky z oblasti marketingu, hovořil se spisovateli, psychology, ochránci přírody i rodiči. A především se vyptával dětí. Jak je nalákat ven, do přírody, na „největší dětské hřiště“ na světě?
Davidovo nadšení je nakažlivé. Film místy vyvolává úsměv, občas soucit se skoro donquijotským snažením, jindy zamyšlení. Na mysl vyplouvá také nepříjemná otázka: Co to o naší společnosti vypovídá, když potřebujeme už i reklamu na přírodu?
Film Project Wild Thing je součástí mnohem širší iniciativy, na které se podílí mnoho britských ekologických sdružení a organizací pracujících s dětmi. Stejnojmenné hnutí se snaží znovu vytvořit kladný vztah dětí k přírodě a propagovat hry a pohyb dětí venku mezi rodiči, na školách i v politice.
„Bylo to docela dřina, ale to bylo úžasné,“ přiznává David Bond. Jemu samotnému se během kampaně podařilo, aby dcerka trávila denně mimo dům 14 procent času.
Ukazuje se totiž, a film i zahraniční výzkumy to potvrzují, že za vymizením dětí a jejich her z ulic a veřejných plácků stojí spíš rodiče, jejich strach a „dospělácké“ představy o životě ve městech než nechuť mladé generace. Do moderních měst patří pravidla, klid, auta. Pro hry s míčem a dětské pokřikování v něm prostor není.
„Četl jsem zprávu UNICEF srovnávající dětskou spokojenost ve Španělsku, Spojeném království a Švédsku. Ve všech těchto zemích děti podle vědců jako dobrý den popisovaly takový, ve kterém trávily čas se svojí rodinou venku,“ říká David Bond v rozhovoru pro Huffington Post. „Zeptal jsem se Ivy na její ideální den. Mluvila o tom, jak jsme byli několikrát kempovat nebo, jak jsme si celá rodina hráli venku na zahradě. V jejím příjemném dni nefigurovala televize ani panenka, kterou jsme jí koupili k Vánocům,“ dodává.
„Jako rodič jsem pochopil, že klíč k obnovení vztahu mých dětí k přírodě je v obnovení mého vztahu k přírodě. Děti, zvláště ty malé, si berou příklad z rodičů. Já jsem trávil všechen čas zíráním na počítačovou obrazovku nebo do chytrého telefonu, proto mé děti chtěly taky obrazovku, aby byly jako já,“ uzavírá David Bond.
V Česku propaguje pobyt dětí venku Sdružení Tereza se svým projektem Jdeteven.cz. Více v článku Jděte s dětmi ven, radí chytrý web pro rodiče .
reklama