Vědci: Děti se vzdalují přírodě

Dnešní děti tráví méně času v přírodě, některé se jí dokonce bojí a štítí. Jsou fyzicky neobratné a méně manuálně zručné, než bývali v dětství jejich prarodiče či rodiče. Mají taky horší orientační smysl a cit pro počasí. A prý jsou k přírodě lhostejnější. Tvrdí to alespoň čeští odborníci.

Na semináři v pražském ekologickém centru Toulcův dvůr se 11. listopadu sešli sociologové, psychologové, ekologové, pedagogové i zástupci státní správy, aby představili své poznatky a zkušenosti. A aby diskutovali o tom, zda se nejmladší generace odcizuje přírodě a jaké jsou možnosti ji ve vztahu k přírodě pozitivně ovlivnit. Ačkoli se asi většina dospělých shodne, že dnešní děti tráví svůj volný čas jinak, než ho trávili v dětství oni sami, moc exaktních výzkumů či sociologických průzkumů na toto téma se zatím neobjevilo.

Osamělými vlaštovkami jsou právě výzkumy prezentované na zmíněné konferenci. Například socioložka Helena Vostradovská a bioložka Hana Klonfarová zjistily, že kromě problému nadváhy a snížené imunity vyplývají z omezeného pobytu v přírodě i další důsledky. Zejména městské děti prý mají špatný odhad vzdálenosti a špatnou orientaci v terénu, nedokážou odhadnout počasí, a špatně se proto obléknou, nedovedou si věci v přírodě dát do souvislostí (například že borová šiška bude pod borovicí).

Varovné podle vědkyň je, že dětem chybí odpovědnost za přírodu, naopak jsou k ní spíš lhostejné. Pokud budou mít v rukou moc, můžou takoví ekologičtí deprivanti v budoucnu na přírodě napáchat spoustu „zločinů“. Na druhou stranu, obě odbornice hned na úvod své přednášky zdůraznily, že romantická představa, podle které byl člověk v minulosti s přírodou úzce spjatý, se ve světle historických nálezů ukazuje jako mylná.

	Děti se zvířaty v Toulcově dvoře.
	Foto: Jan Chvátal/Toulcův dvůr

Zahrada les nenahradí
Výzkumný pracovník Josef Zelenka zkoumal dětské představy o světě, kde dnešní děti žijí, pomocí metody takzvaných kognitivních map. Nejprve měly děti kreslit svět, kde žijí, a poté svět, v němž by chtěly žít. On poté hodnotil, jaký podíl na kresbách představují prvky přírodní a jak jsou zastoupeny prvky vytvořené člověkem. Mnoho kreseb se světy, kde by děti chtěly žít, úplně postrádalo přírodní prvky, některé dokonce představovaly svět technický, plný domácích kin a počítačů. „Odhadoval bych to tak na 7–10 %,“ říká Josef Zelenka. Převažovaly však obrázky smíšené, na nichž se objevovaly domy, slunce, stromy, někdy les, ale také exotické končiny, ostrovy s palmami či hotely u písčitých pláží.

Sociální psycholog Jan Krajhanzl zase prováděl výzkum emočních reakcí na přírodu mezi školáky z Prahy a Hradce Králové. V dotazníku se dětí ze třetí, páté, sedmé a deváté třídy základních škol ptal, jestli by vzaly do ruky velkého brouka, jestli by se při bojové hře zahrabaly do listí, jestli by se v horku vykoupaly v bahnitém rybníku apod. Ukázalo se, že ve strachu z přírody se vůbec neliší děti z rodinných domků se zahradou a děti z paneláků. Podle jedné z účastnic semináře je to změněnou funkcí zahrad – slouží jen pro bazény nebo letní posezení, grilování masa atd., nebývá na nich kromě anglického trávníku a pár keřů či skalniček vůbec nic. Děti se tak nesetkají s přírodním koloběhem prostřednictvím pěstování zeleniny či chovu drobných hospodářských zvířat.

Na chatu, na kola, akčně
Výzkum rovněž nepotvrdil, že by děti z hlavního města měly méně zkušeností s přírodou než děti z krajského města. Ukázalo se však, že strach z přírody je spíš založený na předsudcích než pudový. Čím starší děti na dotazník odpovídaly, tím víc se přírody bály. „Domnívám se, že je to způsobeno ovlivňováním dětí médii. Třeba hororovými filmy, v nichž jsou zvířata zobrazována v negativním světle,“ řekl Jan Krajhanzl.

Socioložka Květa Jechová, která zkoumala chování starších školáků v hlavním městě ve volném čase před 30 lety a nyní, vidí problém v tom, že chybí místa, kde by děti mohly trávit svůj volný čas, aby neseděly doma u počítače. Školní hřiště jsou odpoledne a o víkendech zavřená, protože školy nemají peníze na jejich hlídače. Prostor ke hrám je minimální. Dvě třetiny dětí mají možnost jezdit s rodiči na chatu, ale ve srovnání se stavem před 30 lety dětem výrazně ubylo příbuzných na venkově. Proto nemají možnost vidět skutečný venkovský život, například poznat zblízka zemědělství. Většina dětí prý ani nepovažuje život na venkově za kvalitní, spíš je nudí. Pod pojmem pobyt v přírodě si představují nějaké aktivity, třeba návštěvu ZOO a výlet na kole nebo na bruslích, nikoliv obyčejnou procházku.

Jak mnozí z vědců, tak hlavní pořadatelka semináře a zakladatelka Toulcova dvora Emilie Strejčková se shodli, že pozitivní vliv kromě rodičů může mít ekologická výchova ve volném čase – třeba turistické a skautské oddíly. „Jenomže například finance ze strukturálních fondů EU na ekologickou výchovu je možné čerpat až pro mládež od patnácti let. A to je podle nás už pozdě,“ upozorňuje Emilie Strejčková. Pomoc při podpoře ekologických projektů ve městech hned slíbila ředitelka odboru ekologie lidských sídel a člověka z Ministerstva životního prostředí Martina Pásková. „Musíme spojit své síly, protože i člověk je svým způsobem ohrožený druh,“ říká Martina Pásková.

Článek je převzat z tištěného EkoListu 12/2005.

---

reklama

---