http://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jakub-kucera-zcela-trzni-jadro
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Jakub Kučera: Zcela tržní jádro

18.11.2015
Najde se soukromý subjekt, který by se vrhl na stavbu nového jaderného reaktoru? Na ilustračním snímku JE Dukovany.
Najde se soukromý subjekt, který by se vrhl na stavbu nového jaderného reaktoru? Na ilustračním snímku JE Dukovany.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Petr Adamek / Wikimedia Commons
Ani ne před měsícem jsem psal o tažení některých českých politiků proti „tržním deformacím“, a jak tento bohulibý cíl chtějí využít ke snížení podpory elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů (OZE). Nyní se podívejme na spojitost mezi deformacemi na trhu s elektřinou a jadernou energetikou. Opět očima některých českých politiků a úředníků, například odstupujícího náměstka ministra průmyslu a obchodu Pavla Šolce.
 

Pan náměstek to vidí následovně (třeba na nedávné diskuzi „Cesta k energetické unii a COP 21: jak to vidí Berlín a Praha“): dokud budou existovat tržní deformace v podobě podpory obnovitelných zdrojů, je legitimní (ba co více možná správné) podpořit nějakou formou i jádro.

Položme si nyní tři otázky:

a) Je reálné, aby zmizela podpora OZE a skončilo „cenové pokřivení“ v České republice?

Patrně ne. I když zlikvidujeme české obnovitelné zdroje, cenu silové elektřiny budou nadále srážet zelení producenti z Německa. A tam se na žádnou redukci podpory nechystají. Německá novela energetického zákona z minulého roku nadále počítá s dotacemi, byť s postupem technologického pokroku stále nižšími. Takže buďto MPO naivně doufá v něco, co nastane jen stěží, anebo se argument s tržním pokřivením kvůli OZE jen hodí k ospravedlnění podpory novým reaktorům.

b) Kdyby nakrásně přeci jen zmizela podpora zelené elektřiny a trh přestal být „deformovaný“, opravdu někdo reaktory postaví?

Asi také ne. Těžko si představit soukromý, tedy tržní subjekt, který by se do podobného dobrodružství bez jakékoli státní podpory nyní pustil. Pravda, i obnovitelné zdroje jsou částečně na vině, že ceny jsou nyní rekordně nízké (den dopředu si nyní elektřinu koupíme v Lipsku za 30-32 eur/MWh). Současně ceny ale také sráží převis nabídky nad poptávkou v mnoha evropských zemích. Těžko lze proto očekávat, že by ceny elektřiny stouply na hladiny, o kterých se nyní mluví jako o nutných pro stavbu nových reaktorů (ČEZ kdysi tvrdil, že by se nové reaktory vyplatily při 70 eurech za MWh, spíše to ale bude více, když britská elektrárna Hinkley Point C by měla mít garantovanou cenu na úrovni dnešních 125 eur). A navíc, i kdyby to teď finančně „sedělo“, nikdo neví, jak se situace změní v budoucnu. Nové reaktory by u nás přitom mohly stát dobře do konce tohoto století. Opravdu se najde firma, která vsadí na to, že budoucnost bude hrát jádru do karet? Že nebudou dále klesat náklady na zelenou elektřinu, že se v následujících alespoň třiceti letech nepodaří vynalézt rozumnou baterii anebo účinně skladovat emise ze spalování plynu a uhlí?

c) Když už máme rádi ty nepokřivené trhy, zeptejme se ještě na závěr, jestli současné trhy dokáží správně zakalkulovat všechny náklady spojené se stavbou jaderných reaktorů.

Vyvine MPO například alespoň nějaký náznak trhu s vyhořelým palivem? Třeba by se mohl rozhořet boj mezi českými obcemi, kdo si za nejmenší částku nechá na svém území vybudovat skladiště vyhořelého paliva. Najde se vůbec nějaká taková? A co odpovědnost za jadernou škodu? Tu zákon nyní ohraničuje pro provozovatele reaktoru na 8 miliard korun. Nad touto hranicí je na úvaze státu, zdali poškozené odškodní. Možná prostě budou mít smůlu anebo tak nějak „tržně“ škody zaplatí všichni daňoví poplatníci. Nebo se najde nějaká pojišťovna, která pojistí veškeré případné škody? Ty by se v případě Fukušimy mohly vyšplhat přes 5 bilionů korun, u Černobylu se mluví o podobných sumách (ačkoli přesné vyčíslení je takřka nemožné) a možná škoda při havárii jedné francouzské elektrárny by se mohla vyšplhat až na 11 bilionů korun (jen malou útěchou budiž fakt, že třetina by byly image costs, například by lidé méně kupovali francouzské zemědělské výrobky).* Kolik miliard bude tržní pojistné?

foto - Kučera JakubJakub Kučera
Autor je ekonomický analytik
tisknout poslat
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (1)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

J

Jiří Svoboda

29.1.2016 16:18
Jádro by se stalo bezpochyby tržním, kdyby přestaly být dotovány obnovitelné zdroje a zavedla se dostatečně vysoká daň na fosilní uhlík. Ekektřiny z OZE by pak nepřibývalo a fosilní elektrárny by bankrotovaly. Cena eůektřiny by stoupla na jádrem žádanou úroveň. Pokud by se budování jaderných elektráren rozjelo, jistě by jejich cena začala klesat a byl by to definitivní konec uhelným elektrárnám. Bohužel nesmyslná podpora OZE vše nesmírně zkomplikovala a současně velmi poškodila snahy bránit klimatickému rozvratu.

Pokud bude podíl OZE narůstat, problémy s tím spojené budou narůstat exponenciálně a někdo to bude muset platit. Tady lze pak uplatnit základní politické pravidlo: zaplatí to daňový poplatník.
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist