Jakub Kučera: O pokřivenosti energetického trhu a hodnotě státního slibu
Na problematiku „pokřiveného trhu“ s elektřinou můžeme nahlížet z různých úhlů: Je to daň za investice do budoucnosti. Je to výsledek nadbytečných výrobních kapacit a stagnující poptávky po elektřině. Klasické fosilní zdroje požívají zejména nepřímé podpory (nemusejí platit za některé své negativní dopady). Podpora obnovitelných zdrojů proto trh křiví jen stěží, protože ten vlastně nikdy nepokřivený nebyl.
Každý z těchto úhlů pohledu je relevantní a zaslouží si delší rozpravu. My se ale zaměříme na domnělé řešení předkládané některými českými politiky. Trh s elektřinou bude o poznání lepší, ba co spravedlivější (a pro zastánce fosilních paliv jistě veselejší), když seškrtáme podporu obnovitelným zdrojům. A protože už je jejich boom spíše za námi, žádné nové se de facto nestaví a jejich podpora je nízká, vezmeme podporu i těm dávno postaveným. Je to sice ze strany státu retroaktivní zásah do již učiněných investic, takže se každému právníkovi v hlavě rozsvítí varovná kontrolka a každému investorovi naskočí husí kůže, ale s tím se nedá nic dělat – narovnání trhu s elektřinou si žádá oběti.
Má to ale drobný háček. Ceny elektřiny v České republice do velké míry ovlivňuje situace v Německu. Tamní ceny tlačí elektřina ze slunce a větru nepochybně směrem dolů, ale omezení českých obnovitelných zdrojů situaci na lipské energetické burze, a přeneseně i na té pražské, ovlivní jen stěží. Naši politici a představitelé energetických společností by se proto měli hlavně soustředit na přesvědčování svých evropských a zejména německých protějšků, aby i oni podporu obnovitelných zdrojů přehodnotili (někteří tak činí). Anebo mohou přestřihnout dráty do Německa a tržní situaci tak radikálně „vylepšit“.
Dokud tak neučiní, nemá smysl na oltář nepokřiveného trhu přinést oběť ve formě porušení slibu ze strany státu a nižší jistoty pro investory. Investičního prostředí v naší zemi zaostává i bez toho (například v Doing Business Index Světové banky obsadila ČR 44. místo, mezi Jižní Afrikou a Arménií s Rwandou). Mimochodem, když český stát poruší slib daný investorům do obnovitelných zdrojů, jak hodnotný bude slib toho samého státu na desítky let dopředu, že podpoří výstavbu jaderného reaktoru například garantovanou výkupní cenou pro vyrobenou elektřinu?
reklama
Další články autora |
Jakub Kučera: Quo vadis Energiewende aneb Rok 2015 v německém elektrárenství
Jakub Kučera: Co německou energetiku (asi) čeká a nemine
Jakub Kučera: Porazí fyzika německou energetickou politiku?Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Bilion vylitý do kanálu oze tunelu opravdu ale opravdu není "investicí do budoucnosti". Je to jen a pouze tunel, který se nikdy nevrátí. Pro "zastánce fosilních paliv" je momentální situace nejveselejší, každopádně v Německu, kde s oze utržené ze řetězu znamenaly mimo jinéobří boom spalování uhlí. Naopak, v ČR podíl fosilních paliv klesá. Německem zdevastovaný trh s elektřinou zrušení zlodějských dotací do oze v ČR zcela jistě nenarovná, ale českým spotřebitelům el. energie ročně ušetří 40 000 000 000 (slovy čtyřicet miliard) korun. Hovadský zákon, který malé skupince zlodějů, zajišťuje nemravný zisk, za něco o co nikdo nemá zájem není žádný slib, je to jen tunel, nic jiného.
